Na úvod pár technických poznámek. 60 GB PS3, na které jsme hry zkoušeli, byla testovací verzí výhradně určenou hrám, to znamená, že kromě základních nastavení a možnosti si založit uživatelský účet nedisponuje žádnými dalšími funkcemi. Soustředili jsme se tedy na hry (a vlastně je docela dobře, že nás nerozptylovalo zkoušení browseru, fotoalba, či visualizace MP3 muziky). Všech šest her bylo k dispozici v novinářských preview kopiích na zapisovatelných médiích blu-ray. Některé patrně obsahovaly kompletní verzi hry, jiné pouze ukázkové úrovně s poznámkou, že jde o rozpracovaný kód. PS3 byla propojena s televizorem pomocí kabelu HDMI (čili v nejvyšší možné kvalitě), avšak pro účely pořízení doprovodného videa jsme museli konzoli propojit se záznamovým zařízením pomocí obyčejného kompozitního kabelu a snížit rozlišení na standardní PAL, čili 576i (v nejhorší možné kvalitě). Držte nám palce, abychom si v Hrej brzy vydupali zařízení pro záznam HD signálu, zatím to lépe neumíme. Každé hře jsme se vzhledem k času věnovali maximálně 20 minut, jde tedy vysloveně o první dojmy.

Ridge Racer 7

Jak to vypadá: Těch 1080p je opravdu vidět. Neskutečně ostrý obraz v mimořádně detailním podání. Při bližším pohledu (například na nápisy na kapotách či na vozovku) sice odhalíte některé méně ostré textury, ale celkový dojem je skutečně ohromující. Dodejme však, že z výtvarného hlediska nemusí poněkud sterilní podání lokací (typické pro všechny díly série RR) každému vyhovovat. Mě osobně se mnohem víc líbí MotorStorm a je mi jedno, že je „pouze“ v 720p

Jak se to hraje: Je-li vaše poslední zkušenost s RR ta z PSP, brzy vás překvapí poměrně velká obtížnost. Úplně na začátku kariéry s těmi nejpomalejšími auty není problém vyhrávat na první pokus. Fáze kdy se začne lámat chleba však přichází nečekaně brzy. Zvládnutí nezkrotných aut ve smyku a zejména memorování každé zatáčky je pro postup naprostou nutností. Celkově vzato, i přes přehnaně vysokou obtížnost, hra láká svými půvaby k vytrvání a motivuje obřím kariérním režimem, jehož rozměry jsou naznačeny na centrální mapě.

Resistance: Fall Of Man

Jak to vypadá: Jistě nejde o absolutně nejlépe vypadající FPS na trhu, ale ostudu launchové sestavě PS3 taky nedělá. Zpočátku může působit poněkud obyčejně (musím ocitovat recenzi v Edge, kde pocit z prvních dvou úrovní vystihují jako „Call Of Duty volat domů“), postupně však zjišťujete, že Insomniac jsou mistři gradace. Už po třetím loadingu začne hra servírovat velmi působivé scény a zajímavou pestrost nepřátel, zatímco nové silnější zbraně začnou plnit prostor oslňujícími efekty. Kdyby však byla úroveň interakce s prostředím, při této grafice, na úrovni takového Black, bylo by to ještě hezčí. Ovšem střelba do skla je mimořádným zážitkem.

Jak se to hraje: Začíná jako standardní válečná střílečka, ale jakmile se dostanete k experimentálním zbraním nepřátel, posune se to celé k absurdní zábavnosti Ratchet & Clank. Tagování vojáků Chimery pomocí Bullseye a následná palba naváděných kulek je jenom začátek. Velice zábavný je jehlicový granát, který se zastaví ve vzudchu a exploduje ve smršti půlmetrových bodlin. Solidně působila i AI protivníků a výhled na zhruba dvanácti hodinový singleplayer. V kombinaci s, prý podařeným, multiplayerem se nedivíme, že Resistance je s přehledem nejúspěšnější launchovou hrou.

Genji: Days Of The Blade

Jak to vypadá: Řešení a la Onimusha – tedy fixní kamera zabírající akční scénu ze „zajímavých“ úhlů. Někdy je tento model skutečně efektní, často však nedostatečně flexibilní a tudiž matoucí. Situace, kdy sekáte do nepřátel mimo záběr rozhodně nejsou vzácností. Nicméně zvolené technické řešení má jednu nemalou výhodu - omezení volného pohybu kamery očividně dalo tvůrcům možnost napěchovat obraz parádními efekty. Tak pěkný oheň jako je v úvodním levelu jsem ještě neviděl. Kdyby měl Resistance takovouhle grafiku, byl by skutečně nejhezčí FPS na světě. Jenže obojí mít, alespoň při launchi konzole, nelze. Dejte jí rok a uvidíte.

Jak se to hraje: Kdyby Genji vyšla kdykoli jindy než na americký launch, nikdo by jí takovou pozornost nevěnoval. Jde o nepříliš ambiciozní akční adventuru ze staré školy, která může uspokojit určitý okruh zájemců. Takový je alespoň dojem z úvodní části. A přesně takový osud potkal první díl vydaný na PS2. Možná, že po čase začne gradovat a zajímavě působí možnost „předávání štafety“ mezi jednotlivými hratelnými postavami. Zdá se však, že jakmile vyjde jedna ze skutečně velkých akčních adventur, jako je například Devil May Cry 4, upadne Genji v zapomnění.

Formula One Championship Edition

Jak to vypadá: Vizuálně působí přesně tak, jak byste očekávali – stará známá formule jedna se skokově zlepšenou grafikou. Technický pokrok je přitom jasně patrný nejen na vozech a samotných okruzích, ale také na širokém i vzdálenějším okolí. Paddocky zaplněné postavami, fantasticky realistické vodní efekty za mokra, slušný pocit rychlosti, uhlazená prezentace. Moc hezké, možná dokonce o kousek předčí očekávání.

Jak se to hraje: K dispozici byly pouze dva okruhy (Monza a Indy) v Arcade režimu, proto jsme daleci toho hodnotit nějaké změny v ovládání. Jízda byla se zapnutou asistencí velmi jednoduchá a při elementárním dodržování ideální stopy, v podstatě arkádová. Jaká bude simulace v Grand Prix, to nevíme, ale se zájmem očekáváme ohlášené novinky jako jsou interaktivní boxy a multiplayer pro deset virtuálních pilotů. Zatímco Formula One 06 na PS2 může zajímat pouze skutečné fanoušky F1, Championship Edition nepochybně přiláká i laiky. Je to prostě první next-gen ef jednička a to se počítá.

MotorStorm

Jak to vypadá: Až na drobné výhrady nádherně a podle našeho soudu je to doposud nejkrásnější PS3 hra, která byla k dispozici v hratelné podobě. Závody o patnácti, pestře odlišných off road vozidlech, mají nevídanou dynamiku a mimořádně působivý je i deformovatelný terén a jakákoli interakce s chartnými objekty tříštící se při nárazech. Zvláštní zmínku si také zaslouží opravdu zdařilý plamenný efekt boostu. A ty výhrady? Logika interakce s obejkty je podivná. Zatímco tribunu lze srazit, stromek představuje nepřekonatelnou překážku. Exploze doprovázející animaci sešrotovaného vehiklu jsou o třídu níž než zbytek efektů.

Jak se to hraje: Opět nejde o plnou verzi. Demo s několika tratěmi a vozy v single race módu jen naznačuje. Zajual nás propastný rozdíl ve stylu jízdy mezi jednotlivými typy vozidel. Na terénní čtyřkolce máte úplně jiné starosti, než za volantem trucku, či dokonce kamiónu. Že by potenciál MotorStormu, který by i s relativně omezeným rozsahem singleplayeru mohl nabídnout dostatečně pestré zážitky? Samotná jízda je mimořádně akční (nabízí se srovnání s Burnoutem i FlatOutem) a s ohledem na skutečně zrádný terén pro nováčka dosti náročná. Celkově jde o silnou a slibnou atrakci evropského launche PS3. Nabízí něco, co žádná jiná hra na žádné jiné platformě – brutální offroadový chaos.

Lair

Jak to vypadá: Říkat nějaká hodnotící slova by v tomto případě nebylo asi fér. Jde očividně o nejméně dopracované demo z těch, které jsme měli k dispozici. Patrně jde o build, který byl předveden v září na Tokyo Game Show, tedy zhruba půl roku před finálem, který je očekáván někdy v únoru (hra by podle současných předpokladů měla vyjít v březnu).

Jak se to hraje: Hratelnost Lair lze hodnotit ze dvou hledisek. Jednak jde o zatěžkávací zkoušku pohybových senzoru ovladače Sixaxis a druhak o samotnou létací akci s draky. Pokud jde o Sixaxis, po deseti minutách můžeme konstatovat, že vzbuzuje naději. Je-li k dispozici hra, která je na pohybové ovládání přímo stavěna (a Lair je jednou z nich), může být tato inovace smysluplná. K dispozici jsme měli dvě ukázkové úrovně. Létání v pustých horách formou tutorialu nás snadno naučilo ovládat draka pomocí jemných i prudšich náklonů. Fungovalo to spolehlivě, intuitivně a vcelku zábavně. Obohacuje to však nějak herní zážitek, pokud si to srovnáme pohyb pomocí dvojice analogů? Upřímná odpověď: zatím nevíme.

Možná jde o krátkodobé okouzlení novým impulsem, které brzy pomine a všichni se rádi vrátíme ke starým dobrým tlačítkům. Ale mohou se objevit speciálně designované hry, které budou dobře těžit z pohybové interakce a stát se tudíž úspěšnými. Takové Super Monkey Ball nebo Mercury (naklánění roviny) by mohly padnout Sixaxisu jako ulité. A pokud jde o samotný Lair? Má-li druhá demo úroveň, obsahující jak letecké souboje, tak pozemní akci nějakou vypovídající hodnotu, pak nás zrovna tahle hra nechává chladnými. Let drakem je sice příjemný, ale bojová akce odehrávající se téměř jako rytmická hra v jakési imaginární aréně působí mírně řečeno šroubovaně. Ještě slabší to pak bylo po přistání, kde je ovládání kráčejícího draka pěkně nemotorné. Ale kdo ví, za ten půlrok může Lair udělat pořádný pokrok a proměnit svou pověst černého koně v reálný úspěch. Věhlas vývojářského studia Factor 5 skýtá určitou naději.