Iron Man

Už jsme to zažili se Supermanem, a teď máme to samé s Iron Manem. Jen modročervené barvy nahradila zlatá a rudá. A DC nahradil Marvel. A příšernou hru nahradila ještě příšernější. Asi nám nepřijdou davy protestních dopisů, když řekneme, že film byl opravdu super... ale že jeho nejsilnější stránkou nebyly akční scény, spíš herci a dialogy. Což se hře moc nehodí. Lidi si nekoupí hru s Iron Manem jen proto, aby coby Tony Stark vedli ležérní hovory se svými podřízenými, případně aby do sebe obraceli jednu láhev za druhou. I když – takový simulátor sexu se supermodelkami by zase nemusel být úplně špatný. Takže hře nezbylo než se soustředit na to, čeho ve filmu zase tak moc není. Na akci.

A to neměla dělat.

Měla bába robota...

Oukej, na začátku to ještě tak hrozivě nevypadá. Doufáte, že je to jenom předkrm a že hra se teprve rozjede. Chodíte v původním Starkově brnění (takovém tom, co vypadá jako zlý robot z filmu padesátých let) a pražíte to do protivníků plamenometem. A pomalu vám začíná naskakovat husí kůže. Především nepřátelé (vy)padají pořád stejně. Vy do nich střelíte samopalem, dělem nebo plamenometem, a oni vždycky jen otráveně padnou na kolena, jako by říkali „nás to nebaví, my už nehrajeme“. Žádná změna, ať to schytají čímkoliv. Dobře, bereme, že ta hra má být zřejmě určená i dětem, takže z padouchů nemůže stříkat krev jako ze zahradní hadice, ale aspoň nějak zajímavě by sebou švihnout mohli, ne? Nebo aspoň odletět v dál (spolu s vlaštovkami). Jenže to oni ne.

Samotní protivníci jsou rozděleni na dvě skupiny. Kolem jedněch je oranžový kruh a kolem jiných modrý. Ti oranžoví jsou povětšinou větší a důležitější - to je váš hlavní cíl. Modří možná už vědí, ale stejně je lepší si jich nevšímat. Dokud nesejmete hlavní cíl, tak se budou objevovat pořád znovu a znovu a prudit a prudit.

Letem komiksovým světem

Ale to jsme pořád ještě na začátku, kdy jdete pěkně po svých. Jenže po několika vysvětlujících (no, spíše chaotizujících) filmech (musíme uznat, že hrdina vypadá opravdu jako Robert Downey jr. - po obrně) se vznesete do vzduchu a začne to pravé peklo. Iron Man má totiž jeden z nejhorších existujících herních systémů. Pracovně mu říkáme Zabíjení štěnic. Je to ta situace, kdy s hrdinou stojíte proti neskutečné záplavě malých a vzdálených protivníků, kteří se vám většinou objevují jen jako znamínko na radaru. Občas ani netušíte, jak vypadají, jen tím směrem pošlete naváděnou raketu a je vymalováno. Zabíjíte něco, co ani pořádně nevidíte. Je to neskutečně otravné a úmorné. A později taky i dost frustrující.

Místo toho, aby se v pozdějších misích zvyšovala obtížnost tím, že proti vám budou stát masivní protivníci (takzvaní masáci), zvýší se jen množství otravné havěti, která po vás bude střílet vším, co se namane, takže každou chvíli zaklepete kovovýma bačkorama – a ani netušíte proč. Jasně, jsou tu i nějací větší protivníci, ale těch je málo. Většinou vás jen obklopí mrak útočících blech a uštípe vás k smrti. A nejhorší je, že je jich tolik, že se proti nim nemůžete ani pořádně bránit.

V každém levelu máte i nějaké vedlejší mise, jako třeba zachránit padající piloty či zastavit rakety, než doletí k svému cíli. Kašlete na ně. Kvůli ustavičným útokům ziliardy malých sviňáků jsou tyhle úkoly příliš frustrující, než aby si s nimi člověk měl kazit den. I když vás nezabijou, tak je to tak úmorná a otravná práce, že je lepší ji nechat plavat. Stačí počkat, až teroristé vyhladí půlku města, dají si trochu pohov - a pak si jít zařídit své věci.

Vylepšování a vyhoršování

Případ sám pro sebe je grafika. PS3? Tohle je grafika na PS3? Holé pláně, občas nějaká krabicoidní budova a kvantum teček, co po vás střílí? A když přistanete na zemi, tak je svět prázdnější než pokladnička na skotské charitativní akci? Nikde ani živáček a na silnici dvě nehybná auta? Za tohle by se styděl i původní šedý PlayStation! Jasně, tvůrci se to snaží vyvážit filmovými pasážemi, ale to je asi jako by vám někdo uříznul nohy a pak vám daroval kolečkové brusle.

Jediné, co můžeme ze zoufalství pochválit, je to, že během hry se postupně dostáváte k novým technickým udělátkům. Máte i různé zbraně... a pokud by vás to vyloženě rajcovalo, můžete chytat helikoptéry a trhat jim ocásky. Nebo házet rakety zpátky po těch, kteří je po vás vystřelili. V jiné hře by nás to možná nadchlo, tady je to jen součást utrpení zvaného Iron Man.

Ale v něčem má přece jen tahle hra prvenství. Je to první opravdu špatná hra, kterou jsme na PS3 hráli. Hra, u které nevydržíte ani první dvě mise. (My jsme museli hrát dál, ale jen s tou podmínkou, že nám redakce zaplatí rizikový příplatek a pak dvouměsíční léčení.) A tak jediné, v čem můžete v Iron Manovi opravdu soutěžit, je počet sprostých slov, který jste na adresu této hry schopní během jedné minuty vychrlit.

Náš rekord je 2865.