Beijing 2008

Sportu zdar a fotbalu zvláště, zní slova známé písně Jaromíra Nohavici. Kdyby slezský „Ikarus“ zpíval o olympijských hrách, musel by je upravit na „sportu zdar – a atletice zvláště“. Zatímco kopaná stojí na olympiádě na okraji zájmu, atletická klání poutají pozornost většiny diváků. Zároveň však dovede sportovní soupeření pod pěti spojenými kruhy výjimečně zviditelnit i jinak méně sledované sporty, které jsou součástí programu – nikdy televize nepřenášejí více turnajů ve střelbě, vodním slalomu, veslování, plážovém volejbale nebo badmintonu než v průběhu OH. Oficiální hra Beijing 2008 se alespoň částečně snaží zachytit toto specifikum a vedle řady běžeckých disciplín, skoků, hodů a vrhů nabízí i početné závody gymnastické, plavecké a jako třešničku na dortu již zmiňovaný vodní slalom, judo nebo třeba stolní tenis.

A na badminton zase zapomněli!

Jako aktivní závodní hráč poměřuji kvalitu olympijských videoher podle přítomnosti „mého“ sportu. A fakt, že letos zase absentuje, považuji za výrazné mínus. Kdyby ale chyběl jenom badminton: do ideálu, tedy 28 sportů, které jsou na programu reálných OH, hře Beijing 2008 schází doopravdy mnoho. Celkový počet disciplín sice není špatný, před hráči se otevírá několik desítek soutěží, jenže když atletika a gymnastika dohromady tvoří nadpoloviční většinu, je jasné, že je něco špatně. Chlubit se variabilitou ve chvíli, kdy je vyjádřena během na 100 m, 200 m, 400 m, 800 m... a tak dále, není úplně fér. Sega zcela ignoruje kolektivní sporty, a bohužel si nechává ujít i řadu individuálních, jež ještě herně zpracovány (takřka) nebyly a mohly by přitom zaujmout široké publikum. Třeba jako badminton. ;-)

Track & Field je zase zpátky

Je to už 25 let, co vyšla arkádová sportovní hra Track & Field. A dodnes sportovní tituly, jejichž součástí je atletika, kopírují její způsob ovládání. Což znamená, že byl buď geniální, nebo jsou herní designeři neschopní. Do rozhodování, která z nastíněných možností platí, bych se raději nepouštěl. Každopádně faktem je, že i Beijing 2008 spoléhá na „button mashing“, tedy zuřivé mačkání tlačítek, kde vysoká frekvence přináší i lepší výkon sportovce. Technické disciplíny pak obvykle vyžadují mačkání sekvence tlačítek ve správných okamžicích. Příjemné na ovládání je, že pamatuje i na leváky a dává velkou možnost volby: jen pro zvyšování rychlosti lze využít buď křížek, nebo čtvereček, nebo levý i pravý analog. I v ostatních disciplínách je ovládání v rámci možností symetrické a občas i docela nápadité. Sixaxis sice spí, ale třeba vyvažování na gymnastických kruzích natáčením analogových páček patří k nejchytlavějším momentům.

Připravit, pozor, teď!

Hratelná betaverze pro PS3 předvedla několik herních režimů. Ten hlavní, olympijský, byl ještě poněkud zanesen chybami, naznačil ale solidní potenciál – soutěžení v systému kvalifikací a postupně pak i hlavních závodů, kde si hráč musí hlídat únavu a zároveň distribuuje body získané za umístění do jednotlivých schopností atleta, vypadal velmi příjemně. Dobrou možností pro jednotlivé herní posezení může být Competition, kde si hráč vybere z nabídky disciplín libovolný počet a druh závodů a následně si je jeden za druhým přehraje. Jen kdyby nahrávání každé z nich netrvalo tak dlouho...

Vzhledem k jejich počtu jsme nejvíce času logicky strávili u atletických disciplín. U běhů záleží v pozdější fázi zejména na startu – vyvinout mačkáním maximální rychlost není až takový problém, zato chytit se při startovním výstřelu ano. Na delších tratích typu 800 nebo 1500 m se tento rozdíl smazává, ale u sprintů je extrémně patrný. Při startu je potřeba držet lehce stisknuté tlačítko L2 nebo R2 a hlídat si sílu odrazu. Prudším stisknutím, kdy ukazatel síly přejde do červeného pole na stupnici, pak atlet skutečně vyrazí z bloků. Chce ale hodně cviku, aby to hráč provedl skutečně co nejdříve po startovním výstřelu – a stejně jsou počítačoví závodníci o dost rychlejší.

Méně síly, více umu

I atletika obsahuje řadu technických disciplín. V nich obvykle hráč nejprve zuřivým mačkáním nastaví vstupní rychlost, a následně pak uvážlivými stisky správných tlačítek vrhne, hodí nebo skočí. Při skoku dalekém a trojskoku tak délka stisku ovlivňuje úhel odrazu (45 stupňů je optimem), podobné je to při hodu oštěpem. U koule a disku je zase potřeba se trefit do výseče, protože se atlet v kruhu otáčí kolem své osy.

Mírným přerodem prošly gymnastické disciplíny, v nichž se střídají momenty, kdy je potřeba mačkáním udržovat cvičencovy síly, aby nespadl z nářadí a vydržel ve figuře, jindy se po hráčích chce, aby prováděli sérii cviků postupným mačkáním různých tlačítek, a vůbec nejlepší je už zmíněné udržování rovnováhy analogovými páčkami. Cvičení na kruzích, které kombinuje všechny tři způsoby, nás bavilo nejvíce. Ostatní sporty pak byly spíše zklamáním. Střelba a lukostřelba ničím nepřekvapily, nepropadly ani nenadchly. Vodní slalom je poměrně dost obtížný, stolní tenis zase snadný a minimálně atraktivní. Jako by se Sega soustředila hlavně na atletiku a ostatní sporty přidala jen, aby se neřeklo.

Pokud by někde měli tvůrci ještě přidat, je to rozhodně audiovizuální zpracování. Snad alespoň zatím nehotovou animaci zahajovacího ceremoniálu ztvární důstojně – a provedou něco se strnulou podobou a animací sportovců. A ještě jedna závěrečná výtka: vedle Kuby, Baham nebo Portorika bychom si v nabídce zemí docela dobře dovedli představit i Českou republiku. Zas až takový sportovní trpaslík přece nejsme...