Třetí díl konzolové větve oblíbené válečné FPS série Call of Duty se tak trochu krčí ve stínu vyspělejších verzí pro PS3 a Xbox 360. Bohužel je v této době nástupu nové generace konzolí obvyklé, že se producenti zaměří na vývoj verzí pro nové-výkonnější platformy a na verzích pro platformy stávající jejich pozornost tolik neulpí. Bohužel to platí i o PS2 verzi Call of Duty 3 (CoD3), která se na trůn pro nejlepší 3D střílečky (nejenom na PS2) rozhodně neposadí a co hůř, nepřináší oproti svým dvěma předchůdcům nic zásadně nového.

• Screenshoty
  Screenshoty

Předchozí Další

Další

Předchozí

Paris la liberté!

PS2 verzi CoD3 mají, stejně jako všechny ostatní (Xbox 360, Xbox, PS2, Wii, PS3), na svědomí tvůrci z týmu Treyarch, kteří se v ní rozhodli zpracovat spojenecké akce bezprostředně související s vyloděním v Normandii a následným tažením, které končí osvobozením Paříže, jak je vidět v úvodní intro sekvenci. V průběhu hlavní kampaně si postupně zabojujete v roli amerického, britského, kanadského a dokonce i polského vojáka. Stranu si však, jak už je u CoD titulů zvykem, zvolit nemůžete. O změnu vaší role se v průběhu hlavní kampaně postará hra sama a je třeba říci, že to obvykle dělá zcela náhle a tudíž nečekaně. Mise za jednotlivé vojáky jsou seřazeny na přeskáčku a navazují na sebe pouze časově, ale ne obsahově.

Slováci tvrdí muziku

Za velmi povedený lze označit hudební doprovod, který v podobě orchestrální hudby, obstaral Slovenský symfonický orchestr. Podobně kvalitní je i prostorové ozvučení bojiště, jež dokonale podporuje vynikající atmosféru lítých bojů na západní frontě, která je pro CoD sérii tak typická. Hlavní kampaň obsahuje třináct kapitol, které jsou rozděleny do dílčích podúrovní a to hned ve třech obtížnostech. Je přitom třeba upozornit na fakt, že ta první nemá s realitou boje nic společného, protože při její volbě přijde i průměrný hráč o život jen s vypětím všech sil. Léčení probíhá klasicky prostřednictvím chvilkového setrvání ve stavu klidu někde v úkrytu, na jehož blízkou přítomnost vás hra samotná v mnoha případech taktně upozorní.

Hledá se šička uniforem

Rozmístění ovládacích prvků na gamepadu sice není plně konfigurovatelné, ale k dispozici je alespoň nastavení citlivosti analogových páček pro pohyb vojáka, což docela potěší. Poměrně často budou vaši bojovou činnost přerušovat povedené videosekvence, které jsou detailní, dramatické a celkově hodně atraktivní. Škoda, že se nedají přeskočit a v případě, že se vám nebude v boji dařit, si je tak prohlédnete třeba i desetkrát. Zatímco neinteraktivní filmečky v CoD3 patří ve svém žánru k naprosté špičce, tak o vizuálním zpracování se to rozhodně říci nedá. Grafický kabátek, do něhož je hra navlečena, je děravý až běda a docela nutně by potřeboval odborný zásah zdatného krejčího. Nejde přitom ani tak o průměrnou kvalitu textur, nýbrž o množství chyb, které nejsou na první pohled tolik patrné. Velmi časté je například masivní prolínání textur. Jakmile voják upustí zbraň poblíž některé svislé překážky (zdi, plotu, kamene, atd.), tak se puška zabodne do objektu a trčí např. ze zdi domu, rovnou na obou stranách, jakoby by ji tam zedníci nechali schválně.

Chyb jak v první třídě

V některých pasážích se pak výše popsaným způsobem vytvoří ze zbraní celý ježek, který by mohl klidně sloužit jako výborný stacionární kulomet, zabetonovaný přímo do stěn objektů. Podobně legrační (a smutné zároveň), jsou po úrovních se povalující bedny, které při plazení se s vojákem levitují ve vzduchu. Mezi bedýnkami a zemí je dost místa, ovšem zase ne tolik, aby je bylo možné podlézt. No a pak je tu ještě zaměřovací kříž, který sice správně indikuje červeným zbarvením zacíleného nepřítele, ale rozhodně není dobře, že tak činí i v případě, kdy je protivník skrytý za zdí, či jinou neprůstřelnou překážkou.

Interaktivitu prostředí obstarávají pouze výbušné sudy a nepřátelští vojáci a technika. Nic jiného zničit nejde, ani když se o to snažíte s pomocí stacionárních kulometů, které se jen tak pro úplnost, také nechovají zrovna košer. Střílet se z nich dá i v případě, že postrádají nábojový pás (MG-42) a navíc dokáží stát velmi podivuhodně v rovině, byť mají pod hlavní pouze dvounožku. Fakt, že jsou úrovně striktně lineární a koridorovité, už zcela určitě nikoho nepřekvapí. Je však škoda, že se tvůrci nepokusili alespoň obšlehnout systém rozlehlejších úrovní, s nímž přišel poslední Medal of Honor. Dá se tedy říci, že CoD3 s úspěchem přebírá všechny nešvary většiny konzolových FPS, byť je zcela evidentní, že by s nápravou některých z nich zas tolik práce nebylo.

Neztratil někdo granát?

Přes všechny výše popsané neduhy však CoD3 nabízí slušnou porci dramatické zábavy a hlavně hodně působivou atmosféru, která by se v některých okamžicích dala až krájet. Škoda jen minima inovací oproti předešlým dílům, kdy jsou některé prvky do puntíku převzaté, respektive okopírované. Za všechny lze jmenovat například kompas, varování před hozeným granátem (který lze pohotově navrátit původnímu majiteli, ovšem bez zasloužené odměny), možnost okrádat padlé o jejich zbraně, nemožnost pálit zpoza krytu prostřednictvím výklonu, který je nahrazen úkrokem a zmínit je třeba i fakt, že jsou s předešlým dílem (Call of Duty 2: Big Red One) shodné i pohyby hlavních hrdinů.

Těžká mechanizace

Několik málo novinek však CoD3 přeci jenom nabízí a jejich přítomnost je docela osvěžující. Může se například stát, že vás  překvapí nebojácný nácek, s nímž se musíte přetahovat o pušku, abyste jej poté usměrnili jednou pěkně mířenou do zubů. Stejně tak je vyžadována vaše pozornost při umisťování výbušnin. Potěší možnost odpočinku ve skrytu tanku, na němž si také zajezdíte a vyzkoušíte míření při střelbě z kanónu. Kromě tanku hra nabízí i několik dalších ovladatelných dopravních prostředků, u nichž se budete věnovat co nejlepšímu zvládnutí volantu v bojově vřavě, zatímco vaši NPC spolubojovníci obstarají střelbu. V tomto segmentu hry vám s orientací pomohou svítící patníky i značky a docela překvapující je možnost navolit si buď pohled zpoza volantu, nebo zpoza vozidla.

Hurá, obtěžující skripty jsou fuč!

Co opravdu oceňuji, jsou oproti předchozím dílům daleko lépe použité skripty. Vaši spolubojovníci díky tomu sami postupují vpřed a nečekají na vaši iniciativu. Pozitivní je i fakt, že nepřítel nedisponuje neomezeným počtem záložních vojáků v případě, že zůstanete stát na jednom místě. Stačí, když v relativním klidu vystřílíte nepřátele z úkrytu, což je nejenom realističtější, ale i zábavnější, než tomu bylo dříve.

Úprav doznal i online multiplayer, který nabízí podporu až pro 16 hráčů. V rámci něj je k dispozici klasický Deathmatch, TeamDeathmatch a Capture the Flag. Zcela nový je mód War ála Battlefield, kdy musí jeden tým zajmout všechny vlajky rozmístěné v mapě. Boj zpestřuje používání motocyklů, jeepů a tanků, stejně jako sedmička specializací vojáků, opět inspirovaná hrami v sérii Battlefield. Kooperace, či jiný režim přes splitscreen, bohužel chybí. Ukládání pozic se děje přes poměrně hustě rozmístěné checkpointy a hra si navíc sama uloží pozici na konci každé podúrovně. Nechybí ani slušná řádka bonusů, kdy si postupně odkrýváte rozhovory s válečnými veterány, všechny parádní videosekvence, popisy charakterů, výzbroje i galerii artworků.

Celkově se dá říci, že rozporuplné řemeslné zpracování CoD3 vyvažuje (díky dobrému skriptování) zábavný boj v singlu a výborné bitvy v multiplayeru. Škoda docela početných chyb technického rázu, kvůli nimž je CoD3 "jenom" dobře hratelnou, ale jinak mírně nadprůměrnou válečnou first-peron střílečkou, která oproti svým předchůdcům nenabízí nic zásadně nového.

Kam dál?

18. srpna 2006

Call of Duty 3

Preview pro konzole a psp

Jan Horčík44

16. května 2012

Starhawk

Recenze pro playstation

Z pouště do vesmíru a zase zpátky

Jiří Pavlovský0

15. května 2012

Diablo, král žánru. Nebo ne?

Téma pro PC a konzole

Výběr nejlepších klonů slavné hry

Ondřej Novotný21