inFamous 2 Recenze inFamous 2

inFamous 2

Jiří Pavlovský

Jiří Pavlovský

28. 6. 2011 22:00 11
Reklama

A jste zase tam, kde jste byli. Sotva jste si vybudovali město k obrazu svému, objeví se big, big padouch a rozmetá ho na kusy. A jelikož na něj nemáte, nezbývá vám, než se uchýlit na druhý konec Ameriky, do New Orleansem inspirovaného New Marais (chybí jen holky ukazující prsa za šňůru korálků) a tam se na příchod monstra zvaného příznačně Bestie připravit. Nebude to lehké. I když je New Marais v zachovalejším stavu než zdemolované Empire City, tak ani tady nejste v bezpečí. Místo gangů město ovládá domorodá milice a egomaniakální diktátor (existuje vůbec nějaký skromný a nesmělý diktátor?), a navíc tu pobíhá něco, co v minulém díle nebylo. Monstra. A parťáci.

Znova na pískovišti

I když jste v jiném městě, princip hry je jinak úplně stejný a stejně sandboxový jako u jedničky. Ano, máte tu základní příběhové mise (které vám zaberou skoro dvacet hodin života), ale kromě nich si můžete třeba vylepšovat karmu občanskou výpomocí, sbírat svítivé střípky (díky kterým pak dokážete pojmout více energie), můžete hledat a srážet ptáky se zprávami, nebo plnit úkoly, které pomáhají vyčistit městskou čtvrť. Díky těmhle vedlejším misím si dokážete udělat přátele, posílíte a dostanete se k novým schopnostem. Takže se koukejte trochu snažit. Jen s hlavními misemi nepřežijete.

A kdyby vám to nestačilo, tak jsou tu i mise vytvořené samotnými hráči, případně mise, které si vytvoříte vy sami! Je toho tolik, že si s hrou můžete vystačit až do penze... i když se obvyklé herní úkoly skládají vždycky z těch samých součástí: střílení, mlácení a šplhání. Ovšem ono to úplně stačí. Koneckonců se to už osvědčilo v prvním díle, tak proč to měnit?

Infamous 2 se náplní do jedničky vážně moc neodchyluje. Vlastně skoro vůbec. Pokud jste hráli jedničku, tak vám tohle přijde spíš jako graficky vylepšený datadisk. Což můžete brát jako výhodu i jako nevýhodu, jak si račte přát. Na jedničku hra navazuje i dějově, ale aby ti, kteří první díl zaspali, nebyli mimo hru, dostanete na začátku krátkou svodku, abyste věděli, kdo je kámoš, kdo vám vrazil dýku do zad a koho se snažíte dostat do postele.

Hodný, zlý a vodivý

Stejně jako v jedničce, i tady je hlavním hrdinou bývalý kurýr Cole, který je sice na první pohled téměř neodlišitelný od ostatních vyholených a chraplajících herních borců, ale zatímco oni si musejí kupovat za drahé peníze náboje, jemu vystačí blesky, které mu srší z prstů. A blesky jsou jen začátek. I když i tady jsou vašim chlebem i vodou, a dokážete s jejich pomocí pročistit ulice lépe než policejní razie, tak tvůrci přece jen něco přihodili. Co? To záleží na tom, jak se budete chovat.

Stejně jako v jedničce, i tady jsou všudypřítomné volby. I tady se budete často rozhodovat, jestli zachráníte svět zcela nezištně, nebo jen proto, abyste ho mohli ovládnout sami. Spoustu věcí můžete řešit po dobrém, nebo po zlém. Tedy... vždycky to bude po zlém, ale budete volit mezi tím, jestli obětujete životy nevinných lidí, anebo jen těch vinných. Radikální metody jsou obvykle účinnější a rychlejší, korektnější jsou pomalejší, zato vás lidi budou mít rádi. Záleží jen na osobní libovůli, postihy neexistují. I když, jakmile se rozhodnete pro světlou nebo temnou stranu síly, je ve vašem zájmu, abyste byli důslední. Přebíhání ze strany na stranu se nevyplácí. Jakýkoliv váš skutek totiž posune ručičku karmometru buď do nebes nebo do pekel... a podle toho získáte nové schopnosti. Každá strana má jinou nabídku.

Morální dilemata jsou tu navíc personifikována do podoby dvou ženských našeptávaček. Agentka Kuo vás nabádá k slušnosti, zatímco bouřlivačka Nix by nejradši všechno vyhodila do povětří, ať to schytá, kdo to schytá. Samozřejmě ve hře dojde na okamžik, kdy se mezi nimi musíte rozhodnout... a podle toho, kterou si vyberete, dostanete ke svým elektrickým schopnostem ještě něco navíc. Schopnost mrazit nebo zapalovat. Oboje vypadá super, stačí si vybrat.

Schopností je dost pro obě strany, od jednoduchých až po opravdu monumentální, ale pokud chcete být hodní hoši, moc si je (aspoň zpočátku) neužijete. Můžete sice vrhat auta jako papírové vlaštovky a vyvolávat elektrická tornáda, ale co je vám to platné, když je nemůžete pořádně používat, aniž byste zranili nevinné kolemjdoucí. I když se snažíte být nejopatrnější, tak vám stejně po velké řežbě v ulicích přijde zpráva, kolik obyčejných občanů jste při- nebo zcela zabili. Dokonce i když používáte jen ruční práci, tak se vám snadno nějaký kolemjdoucí připlete do rány. To fakt naštve. Proč vám hra dává schopnosti, když vás pak trestá za jejich používání?

Tanec po střechách

Když se něco osvědčí, proč to měnit. Takže ve hře zůstalo surfování po drátech elektrického vedení a šplhání po barácích. I když je to graficky a animačně mnohem zvládnutější než v jedničce, nedá se nic dělat, zlatou v téhle disciplíně si uzurpoval Assassin's Creed a inFamous ve srovnání s ním klopýtá a padá z římsy. Na druhou stranu, v AC nemůžete házet ledovými granáty a navádět elektrické výboje ulicemi, takže je to fifty fifty.

Horší je, že, podobně jako u ostatních současných skákacích her, se většina věcí spouští automaticky – obvykle v okamžiku, kdy o to nejméně stojíte. Ani nezkoušejte bojovat s protivníkem na úzkém prostoru. To pak hrdina, místo aby do něj bušil, skáče z klandru na klandr, dokud ho osamělý vojcl nerozstřílí na kusy. Což je ostatně záležitost pár vteřin. Ani kamera se zrovna nevyznamenává... a systém krytí už vysloveně patří mezi kanadské žertíky. Nebo někdo si plete význam slov „krytí“ a „spáchání sebevraždy“.

Ono i bez toho je hra docela tuhá. S přímým útokem nepochodíte, soupeři mají obvykle přesilu, zbraně a jsou zatraceně akční. Nestojí na místě, ale krouží kolem jako výběrčí daní. A jako by nestačili tihle ozbrojení milicionáři, přichází na řadu monstra. Obří monstra. Monstra, na které budete muset upřít veškeré své síly a možná ani to nebude stačit. A to mezitím k městu New Marais úporně pochoduje obří Bestie a každou chvílí je blíž a blíž...

Slavný/Neslavný

inFamous 2 má všechny klady i zápory minulého dílu, ovšem v mnohem lepší grafice. Město nevypadá špatně, ale opět se vnucuje srovnání s Assassin's Creedem, které inFamous zrovna neprospívá. Normální část města vypadá docela slušně, ale jak ostrůvky, tak zatopené slumy jsou fádní. Na druhou stranu je trochu nefér srovnávat Benátky a Řím s přerostlou vesnicí uprostřed bažin.

Jeden klad jedničky tu ovšem chybí. I když i tady je osvobozování města, tak v prvním díle bylo znázorněno mnohem efektněji. Čtvrti se rozsvítily, všude visely hrdinovy plakáty - člověk měl pocit, že něco dokázal. Tady vypadá město slušně hned od začátku a když nějakou čtvrť osvobodíte, tak se vlastně nic moc nestane... tedy, když nepočítáme to, že v pozdějších fázích hry se k vám v boji občas přidají i občané a začnou kopat do padlých milicionářů. Nic, co by vás motivovalo zabrat se do osvobozování a vyčistit celé město.

Takže ano, dvojka není nijak převratná přiznám se, že osobně považuju jedničku za zábavnější a chytlavější, ale stejně je i podruhé inFamous zábavná hra. Vpřed vás táhne nejen stále se střídající akce, ale i touha dostat se na vyšší úroveň a získat nové efektní schopnosti. Jen škoda zbytečných zádrhelů, které vám budou pít krev. Ale koneckonců, jde o město u bažin. Tam vám prostě něco pít krev musí.

inFamous 2
PlayStation PlayStation 3

Verdikt

Možná víc remake prvního dílu než dvojka. Vylepšená grafika, stejná herní náplň, stejná hratelnost... a občas i stejné chyby.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama