Pro lidi, co by měli být už dávno mrtví, existují takzvané „Filmy pro pamětníky“, při kterých si můžou zavzpomínat na staré dobré časy. (Všimněte si, že dobré časy jsou vždycky staré. Neexistuje něco jako „nové dobré časy“. Přítomnost stojí vždycky za prd a teprve, když uplyne nějaká doba, stanou se z ní staré dobré časy. To je stejný jako se sejrem.) Teď však mohou propadnout nostalgii také hráči, protože i pro ně jsou připravené podobná pamětnická okénka. Jedno z nich se jmenuje Sega Mega Drive Collection a druhé Capcom Classic Collection vol. 2. Protože jsou si oba tituly dosti podobné, tak jsme se rozhodli je zrecenzovat dohromady.
-
ScreenshotyScreenshoty
První, co si trochu zkušenější hráč při provozování své oblíbené zábavy uvědomí, je to, jací jsme byli v mládí neskuteční borci. To už mladá generace nemá ani šajn, jak tuhý byl tehdy život počítačového hráče. Žádné cheaty, žádný internet a tudíž ani žádné návody. No a obtížnost her, tak ta byla přímo nelidská. Tvůrci ani nepočítali s tím, že by někdo mohl jejich výtvor dohrát do konce a dosáhnout kýžené odměny v podobě suchého nápisu YOU WIN. Ano, byli jsme opravdu gerojové počítačového věku, bohatýři herních konzolí, Iljové Muromci joysticků a klávesnic. Takoví jako my už se dnes nerodí.
Konec legrace
Teď už ale vážně. Samotné nás vždycky zaskočí, jak jsou staré hry v porovnání s těmi novými neskutečně tuhé. Dneska je výroba her obrovský byznys, a tak se tvůrci snaží hráče příliš nenaštvat. Umetají jim cestičku tak, aby se do finále dostal i člověk, který se nepyšní reflexy horského pantera. Setkání dnešního zhýčkaného hráče s videoherními vykopávkami tak může klidně zapříčinit deprese, ztrátu sebeúcty, chutě k jídlu i potence a v některých případech i změnu sexuální orientace.
Vezměte si kupříkladu nás. Zpohodlněli jsme, zvykli jsme si na to, jak nás hry rozmazlují, jak nás hýčkají a připadali jsme si jako neporazitelní borci. Pak jsme dostali do ruky jednu z dnes recenzovaných kompilací a zkusili hru Alex Kidd. Během třiceti vteřin jsme byli mrtví. Zkusili jsem to znovu a tentokrát jsme byli úspěšnější – žili jsme celých pětatřicet vteřin. Žádný úvod, žádný čas na vydechnutí. Obrazovka je plná věci, které mají v plánu vás zabít a většinou se jim to daří. Navíc zde není nic jako ubývající ukazatel života, či energie. Máte tři životy a jakmile o ně přijdete (k čemuž vám stačí kontakt téměř s čímkoliv), tak následuje rychlá smrt, což se vám stane někdy na druhé obrazovce. Po takové bleskové smrti navíc musíte začít znovu od začátku...celé hry, ne jenom úrovně.
Taky na jednu věc si už dnešní hráči zvykli - na výcvikové levely, čili tutoriály. Znáte to, na začátku je to jen takové malé rozpinkání, v podstatě se vám nemůže nic stát, jen se učíte co a jak udělat. Ve starých hrách nic takového neexistuje. Hned první obrazovka je většinou pekelná, a pak je to ještě drsnější. A když si vzpomenu, že hry tenkrát nenabízely možnost ukládání pozic, takže je bylo třeba dojet (pokud člověk nebyl odměněn kódy) na jeden zátah… už jsem řekl, že jsme byli chlapáci? Tak až někdo z vás potká na ulici staršího člověka, koukejte se k němu chovat slušně. Třeba se mu v mládí povedlo dohrát Alexe Kidda bez ztráty života.
Sega Mega Drive Collection
Dosti všeobecných plků. Podívejme se, co nabízí jednotlivé kolekce. Začneme kompilací her z konzole Sega Mega Drive/Genesis, která byla vždycky našim favoritem. Hlavně proto, že se jeden zástupce společnosti Sega prosadil ve filmu. Nebudeme tu však mluvit o Stevenu Segalovi. Podíváme se raději na to co Sega Mega Drive Collection nabízí. V kompilaci jest přítomno hned několik legend a mezi jinými i trilogie Golden Axe, která je jako jedna z mála dodnes skvěle hratelná. Coby jeden z hrdinů procházíte fantasy světem, mlátíte všechny kolem, vrháte kouzla a dokonce můžete jezdit i na ještěrech, tedy jen pokud je dokážete ukrást a nenecháte se z nich shodit. Jednoduchá animace i hratelnost, ale přesto to docela dobře funguje - hlavně proto, že v tomhle případě si můžete životy doplňovat a léčit se.
S výborným nápadem přišla hra Comix Zone, ve které se dostanete do komiksu a procházíte mezi jednotlivými políčky. Tahle hra by si klidně zasloužila novou verzi, poněvadž má původní idea dodnes své kouzlo a navíc stále vyniká svojí jednoduchou, ale stylovou grafikou. K dalším legendám patří Virtual Fighter 2, či Sonic the Hedgehog, který přežil až do současnosti. Dvourozměrné zpracování mu však zcela evidentně sedí nejvíc. Pokud byste chtěli nějaké RPG, tak je v kompilaci k dispozici celá série Phantasy Star II až IV. Grafika je samozřejmě primitivní, ale hratelnost tu stále je, zvláště u čtyřky!
Celkově vzato je v Sega Mega Drive Collection skoro třicet her, z nichž si zmínku zaslouží hlavně tituly Super Thunder Blade, Vector Man, Altered Beast, Ecco the dolphin, Columns, či Shinobi III. A samozřejmě jsou tu i kvanta bonusových položek, od odemykatelných her (originální verze hry Altered Beast, či Zaxxon, s níž jsem se kdysi sám potýka) až po interview s tvůrci. Podobně jako u kompilace od Capcomu, tak i tady je přepínání mezi hrami jednoduché i rychlé a vůbec je celá sbírka po technické stránce dobře ošetřená.
Capcom Classic Collection vol. 2
Tak a máme tady druhou kolekci, která je až po okraj naplněna herní historií. Nechte si hrady, zámky prodejte místním zbohatlíkům a nám dejte Street Fightera. To je ten pravý klenot herní historie, který má dodnes až neuvěřitelný tah na bránu. Capcom Classic Collection vol. 2 nabízí kromě klasického Street Fighter II i Street Fighter II: Champion Edition a Street Fighter II: Turbo. U těch se však konverze/emulace trošku nezdařila a občas nesedí některé zvukové efekty. Na druhou stranu tu máte možnosti, které v původních verzích nebyly – třeba možnost pustit proti sobě bojovníky z různých verzí.
A pak je tu samozřejmě Commando. Vzpomínáte přece na Commando, ne? Malá postavička jde kupředu a střílí haldy padouchů, kteří se na ní valí ze všech stran. Tak právě tuhle hru zde máte hned v několika různých verzích – třeba jako westernovou akčňárnu Gun.Smoke. No a pokud by vás pohled zeshora omrzel, můžete si to samé zkusit z boku u Ghost´n Goblins.
Je tu i letecká střílečka Last Duel, arkáda Mega Twins, středověká hack and slash záležitost Knights of the Round, perfektní sci-fi mlátička Captain Commando a spousta dalších kvalitních her včetně 1941, Avengers, Black Tiger, Block Block, Magic Sword, Quiz and Dragons, Side Arms, The Speed Rumbler, Strider, Three Wonders a Varth. Sbírka od Capcomu je zpracována stejně jako ta od Segy i se všemi speciálními bonusy, snadným ovládáním a přeskakováním mezi jednotlivými tituly. Hry jsou tedy zrekonstruované a pečlivě převedené tak dobře, že si budete připadat, jako byste byli zpátky u Amigy, SNESu, NESu, či jiného prachem zavátého přístroje a snažili se tomu prokletému bossákovi na konci ukázat, kdo je tady pánem.
Závěr
Obě kompilace jsou dobře udělané a ani jednu z nich nelze objektivně hodnotit. Pokud jste hry v nich obsažené v mládí nikdy nehráli, tak ani nemá cenu, abyste se o to pokoušeli. Leda byste chtěli mermomocí okusit herní historii. Je obdivuhodné, co programátoři dokázali s daleko menšími možnostmi, než mají teď. Taky je dobré vědět, odkud se jaký žánr vzal a že všechno, co je dnes populární, má kořeny v dávné minulosti. Ovšem, pokud si chcete jen tak něco zahrát pro chvilkové pobavení, tak to rovnou s oběma kompilacemi vzdejte. Čeká vás velká obtížnost, často primitivní grafika a koncepčně jednoduché hry s jednotvárnou náplní. Je to stejné, jako když se dneska díváte na seriál Čtyři z tanku a pes – na podívání zajímavé, ale že by u toho člověk zůstal a sledoval to pravidelně, tak to asi ne. Pokud se však řadíte mezi hráče-veterány a chcete si zavzpomínat na staré (dobré) časy, tak jsou pro vás obě dvě kompilace dobrou volbou. Zvlášť pokud zastáváte názor, že od roku 1990 žádná dobrá hra nevznikla, nebo že Pacmana nikdy nic nepřekoná.
Verdikt
„Dvě kolekce klasických her, mezi nimiž najdete spoustu skutečných legend. Pro běžné hraní to však moc není a pokud nejste tvrdými nostalgiky, tak vás hry rychle omrzí… zvlášť, když budete každých pár vteřin mrtví.“
Hodnocení redakce
7
Kam dál?
Diskuze
sledovat diskuziAbyste mohli reagovat, musíte se přihlásit nebo se zaregistrovat.
ubersexual napsal 27. 1. 2007 v 14.00
(?) jsem kapku zmaten..jak to myslíš?
většinou jezdim F MHD :-)
13_11
Editováno: 27. 01. 2007 v 14.02
ubersexual napsal 27. 1. 2007 v 14.19
O víkendu bývám "pomalejší" - kvůli tomu Jiráskovi?
holt s tim moc nesvedu - jsou mi blízká jeho témata, jeho rukopis a vypravěčská metráž = vše do sebe (pro mne) bravurně zapadá a uvolňuje tak niterný pocit, kterému se říká "radost ze čtení"
13_11
Editováno: 27. 01. 2007 v 14.20
Robotron3 napsal 27. 1. 2007 v 14.07
No ja myslel naky povzbuzovadla a tak....
Editováno: 27. 01. 2007 v 14.09
sw.zdarma napsal 25. 1. 2007 v 14.46
Není jediný důvod, proč platit za tuto kompilaci. Stáhněte si Sega emulátor(na Netu je jich spousta) a hry(stovky a stovky na Netu). Obojí z normálních www stránek zdarma. Stačí zaGooglovat. Emulátory mají navíc jednu obrovskou výhodu: většina z nich umožňuje uložit aktuální pozici, tzn. nemusíte hry dohrávat na jeden zátah. Jinak bych nesouhlasil s tím, že segácké hry jsou obtížné. Většinou se ovládají šipkama a 3 klávesama, člověk nemusí(jako u nových her) nad ničím meditovat, spustí(poprvé) hru a valí. Hry jsou jednoduché, velice dobře hratelné, s jasným tahem na branku, je na nich vidět, že autoři byli nuceni se soustředit(omezené možnosti) na podstatu a nevymýšleli zbytečné serepetičky. Doporučuju.
ubersexual napsal 26. 1. 2007 v 23.28
Tak to absolutně nesouhlasím. Je přehršel důvodů, proč tu kompilaci kupovat!
Jsem zastáncem toho, že by se staré a dobré hry MĚLY uveřejňovat znovu a znovu v reedicích. Ano, pro nás harcovníky znalé starých pecek - jen chuťovka; takové to bonbónové pomazlení po zašlých časech zlaté slávy. Leč! pro generaci mladších hráčů (kteří většinou KUPUJÍ..a když už stahují tak zas a jenom ty nové - moderní věci plné pozlátka) odkojenou plastelínovými polygony, pro kterou je znalost kresleného ztvárnění či spritů něco naprosto nepochopitelného - v tom vidím sílu vydávání starých věcí NOVĚ. Ukažme si na moderní blázny, jenž se pídí po končinách minulosti, hledače klasických časů. Moc jich nebude. To mi věřte.
Ale takhle: hezky remasterovaně líbivé; staro-nové kolekce her, o kterých se jim ani nesnilo. Kdo ví? možná je všechny neosloví - ale někdo se CHYTNOUT může. Ne všichni se nad tím pozastaví, leč pár VÝJIMEK to osvítí.
Mladí hráči by měli mít, dle mého názoru, alespoň minimální povědomí - co se tenkrát hrálo. A že se to hrálo zatraceně DOBŘE!
[a teď si jdu přečíst ten článek] :-)
13_11
Editováno: 26. 01. 2007 v 23.32
Robotron3 napsal 26. 1. 2007 v 01.10
Zkus si arkády z 16ti bitové éry v těch emulátorech zahrát bez sejvů. Za stejných podmínek, jako na originální konzoli, a pak mluv o obtížnosti ;)
Editováno: 26. 01. 2007 v 01.13
ubersexual napsal 27. 1. 2007 v 12.57
Jiřímu (Jirkovi) Pavlovskýmu: strašně moc díky za článek! je snad až neuvěřitelný, jak málo lidí se dnes najde, co píše svým osobitým-svérázným způsobem. Dík moc! tvůj styl mi opravdu sedí a baví mě.
Jo, a Jiráska - tak toho přímo miluju! :-)
13_11