Time Crisis 4

Je fakt, že větší volnost ve střílečkách není zrovna novotou vonící vynález. Už v minulosti nám hry zkoušely dát větší svobodu pohybu... kupříkladu pistoloví členové rodiny Resident Evilů. Ale většinou jste dostali tak maximálně na výběr ze dvou možných cest a všechno ostatní bylo předskriptované. Time Crisis 4 jde dál. Je to (aspoň zčásti) klasická FPSka. Můžete si jít kam chcete, sami si musíte najít nějaký pěkný úkryt a je jen a jen vaše chyba, když za chvíli budete připomínat eidam.

Má to své výhody i nevýhody. Nevýhodou je to, že hra trochu ztrácí na rychlosti, která je pro pistolové střílečky typická. A taky fakt, že si musíte trochu zvyknout na ovládání, kdy se pomocí pistole otáčíte a zaměřujete a páčkou kráčíte vpřed.

Výhodou je samozřejmě větší volnost. I když zase ne moc velká. Většinou je jediná možná cesta, během které na vás vyskakují všemožní protivníci a vy jim provádíte olověný piercing. Ale vy si určujete, jak půjdete, jestli zpřímení či přikrčení, jestli budete opatrně nakukovat za roh nebo se tam vřítíte a bude pálit, až budou hlavně rudé jako průkaz člena KSČM.

A taky můžete šplhat, skákat, krčit se, sbírat lékárničky a otvírat zamčené dveře pomocí pracně nalezených klíčů. Prostě klasická FPS, jen s tím rozdílem, že zbraň nevidíte na obrazovce, ale držíte jí v ruce. Ale pokud by vám to nesedlo, tak ještě neodhazujte světelnou pistoli do kouta. Přijdou změny.

Všechno při starém

Slovo, které vás v souvislostí s touhle hrou nikdy nenapadne, zní „originalita“. Hned na začátku na vás tvůrci vybalí obří překladiště, kde se musíte prodírat uličkami mezi kontejnery a bednami a k cíli kráčíte vždycky těmi největšími zákrutami. Nevím, jak vy, ale my už začínáme být na kontejnery alergičtí. Ukažte nám kontejner a udělá se nám vyrážka. Jenže dokud budou existovat počítačové hry, budou i přestřelky na překladištích. A tak nezbývá než koupit si v lékárně nějaký hodně účinný krém proti vyrážkám a hrát dál.

První mise sice nabízí nový druh hraní, ale to je asi tak všechno, co se o ní dá říct hezkého. FPS část je dlouhá, bez nápadu, a časem začne otravovat. Zvlášť, když vám to tvůrci ozvláštnili takovými úkoly, jako jsou zavřené dveře, ke kterým musíte sehnat klíč. Proboha, na zádech nesete granátomet! To by snad na otevření dřevěných dveří mohlo docela stačit, ne?

Navíc cesta ke kancelářské budově, kde je klíč schovaný, vede šíleným bludištěm beden. Zřejmě aby si zaměstnanci zpestřili každodenní cestu do práce.

Ale jakmile první mise skončí, přijde šok – po FPSkovém levelu přichází návrat ke klasice. A můžu říct, že jsme ho v redakci vítali skoro se slzami dojetí. A to i když je to ta největší klasika, která může být.

Řeknu dvě slova: letištní hala. Mám pocit, že pokud se aspoň jeden level hry pro světelnou pistoli neodehrává na letišti, ztrácí gamesa právo být členem světelně palebného klubu a ostatní po ní hází shnilou mrkev. Takže i tady pobíháte v letištních prostorách, kryjete se a střílíte, v zákrytu nabíjíte a uhýbáte před rudě žhnoucími kulkami. Rychle proklikáváte mezi čtyřmi možnými zbraněmi a kosíte předskriptované protivníky po desítkách.

Tady už nemáte zaměřovací kříž, takže musíte střílet po čuchu... ale rychle vám to přejde do krve. Tedy, pokud vám do dráhy střely nebude strkat hlavu parťák (což je jeho oblíbená zábava).

Tahle mise je celkem zábavná, dokud protivníci nevytasí svou tajnou zbraň. A tou jsou – brouci! Vážně. Teroristé jsou zřejmě zuřiví entomologové, protože jejich hlavní útok spočívá v tom, že na vás vypustí hejno žravých brouků. I když ty brouky nazvali Terror Bites, tak moc děsivě nevypadají, spíš otravně. Pokaždé se jich na vás vyvalí příbojová vlna – a vy jí, značně nerealisticky, pár výstřely rozprášíte.

Aby to bylo zajímavější, tak v téhle části dojde i na souboje na několika frontách najednou, kdy vystřílíte jednu obrazovku a trhnutím ovladače rychle přeskočíte na druhou. A pak zase zpátky. Dost o nervy ale zábavné.

S předskriptovanými protivníky dokáží dělat tvůrci daleko větší brikule než s těmi v FPS části. V té jen jdou a střílí. Tady vyskakují, posouvají si bedny, aby se za nimi mohli krýt, skáčou z díry ve stropu a vůbec působí daleko živějším dojmem. Tedy, dokud se nesetkají s vaší kulkou.

Kvér a jiná vybavení

Ať jsou mise ve stylu FPS nebo klasické automatové střílečky, tak pokaždé máte na výběr z několika základních zbraní. Pistole, samopal, brokovnice a granátomet (v FPSkové verzi máte ještě kudlu). Mezi těmi můžete elegantně přeskakovat podle toho, co zrovna potřebujete a podle toho, v čem máte ještě nějaké náboje.

Ovšem podívejme se spíš na kvér, který budete držet přímo v ruce. Aby se to zvládlo, je tu nová pistole G-Con 3, na které máte víc knoflíků než v jaderné elektrárně. Je zuřivě oranžová, zřejmě aby si jí nikdo nemohl splést se skutečnou zbraní. (Jakoby nestačilo, že skutečné zbraně obvykle nemají tlačítka R1, R2, analogové páčky a kabel na zapojení do PS3).

Ke zbrani ještě vyfasujete dva senzory, které si pověsíte na televizi a oni vám upřesní míření. (Jak se to dělalo dřív, když se nic nevěšelo?) Aby nebylo šňůr málo, tak pistoli můžete ovládat pouze skrz kabel, takže musíte být neustále připojeni k PS3. Trochu opruz, ale nic smrtícího.

Co se týče hry, tak máte dva základní systémy: Arcade a Complete Mission. Arcade je návrat ke kořenům, ryzí střílečka, kde se na vás vrhají hordy protivníků, na záda vám funí časový limit a máte pouhé tři možnosti posmrtného pokračování. Complete Mission jsou ty samé levely, ale obalené FPSkovými pasážemi a filmy, které popisují děj (Arcade se ničím nepodstatným nezdržuje). Mají taky checkpointy, od kterých můžete pokračovat do úplného zblbnutí.

Je tu samozřejmě i verze pro dva hráče, kdy se můžete rozdělit dva členy VSSE a bojovat s teroristickou organizací s akronymem WOLF. No a pak je tu samozřejmě i halda miniher, ve kterých sestřelujete terče a vůbec se trénujete na souboj s davy padouchů.

Jako celek není Time Crisis 4 nic převratného. I když hra přidala bonusové FPS pasáže, tak její hlavní síla je v klasické, předskriptované střílečce... kterou máte docela rychle dohranou. Naštěstí je tu spousta miniher (a třikrát víc se vám toho ještě otevře během hraní), takže si po dokončení hlavní mise nebudete muset začít kousat nehty nudou. To vám spíš hrozí amputace ukazováčku, který nepřežije to ustavičné mačkání spouště.