Uncharted 3: Drake’s Deception Recenze Uncharted 3: Drake’s Deception

Uncharted 3: Drake’s Deception

Jaromír Möwald

Jaromír Möwald

23. 10. 2011 22:23 17
Reklama

Spousta času už uplynula od chvíle, kdy jsme s úžasem sledovali odpadávání kapek z mokrého oblečení v prvním díle akční adventury Uncharted. Tehdy se jednalo o malou grafickou revoluci a jen málokdo se pozastavoval nad tím, že samotná herní náplň až taková bomba není. Jasně, někomu neustálé běhání po džungli či starodávných památkách, střílení nabíhajících nepřátel a občasné čvachtání ve vodě stačilo. Ale až druhý díl všem otevřel oči a ukázal, čeho jsou autoři Crashe Bandicoota skutečně schopni. Zároveň však nastavil extrémně vysokou laťku, jejíž překonání se zdálo prakticky nemožné. Zdálo. Už nezdá. A to je dobře.

Pohádky tisíce a jedné noci

Příběh je jako obvykle naprosto o ničem a dal by se shrnout do jedné rozvitější věty (stejně jako v případě prvního a druhého dílu). Rozdíl mezi Uncharted a třeba The Cursed Crusade však spočívá v jeho podání. Už od samotného začátku se ocitnete uprostřed akce, která má extrémně promyšlenou gradaci. Velmi jasně je vám ukázáno, proti komu stojíte, kdo je na vaší straně, jakými prostředky se s tím hodláte vypořádat a hlavně: PROČ. To, na co si většina všímavé herní obce stěžovala kupříkladu u střílečky Rage, je zde eliminováno dvěma pětiminutovými animacemi. Skvěle řešené vyprávění jde dokonce tak daleko, že i člověk, který nemá naprosto žádné zkušenosti s minulými díly, se během okamžiku cítí jako ryba ve vodě. Celá první kapitola z celkového počtu pětadvaceti by se dala vystřihnout a pouštět jako příklad toho, jak dělat kvalitní úvody ke hrám. Jeden příklad za všechny. Na samotném začátku se velmi rychle dostanete do potyčky v baru, kterou lze vyřešit několika způsoby. Pokud jste nikdy žádnou Uncharted hru nehráli, tak vám jistě přijde vhod kontextová nápověda k jednotlivým chvatům, zkušení borci zase ocení zcela nové možnosti, vyplývající z (r)evolučního prvku nevynucených skriptů.

Co se pod tímto zaklínadlem skrývá? V zásadě to, že při každém dalším hraní se bude ta samá situace odvíjet trochu jinak. Pokaždé sice dojdete k témuž výsledku, protože nelinearita je v případě Uncharted 3 tak trochu sprosté slovo, ale z pocitového hlediska se jedná o vynikající myšlenku. Představte si situaci, kdy se perete se třemi svalovci. Jeden do vás mydlí hlava nehlava, zatímco zbývající dva čekají a sem tam se pokusí vás udeřit do nekryté části těla. Stačí jeden, dva špatně načasované údery a protivník vás povalí na bar. V tu chvíli se spustí skript a Drake spolu s dalším úderem automaticky vezme z baru lahev a přetáhne s ní zloducha přes palici. Ta samá situace ale může proběhnout i zcela opačně. V případě, že správně vykrýváte nepřátelské kopance a rány na solar, povalíte na bar drzouna zase vy. Další úder se tedy nerovná máchnutí lahví, ale třeba dvojitý kop s výskokem (pokud na to máte dostatek místa kolem sebe). Nebo přivření nekňubovy ruky do barových dveří (pokud k nim má dostatečně blízko). Nebo suprovou animaci rozmajznutí ošatky s ovocem o jeho čelo (pokud...ale to už jste asi sami pochopili). Tento prvek ve hře není jenom na efekt a občas se díky němu dají objevit vedle tajných chodeb i zcela nové způsoby likvidace protivníků. Váš zážitek se přitom nezmění, nýbrž prohloubí.

Most pro osly

Když už je řeč o hloubce, tak se přes velmi vratký oslí můstek přeneseme k další velké devíze – herní době. První dohrání vám zabere poměrně solidních dvanáct až čtrnáct hodin v závislosti na tom, jak rychle budete řešit jednotlivé hádanky a zda při tom budete využívat velmi fikaně vymyšleného systému nápovědy, která vás dovede nasměrovat vstříc správnému řešení, ale nikdy vás nebude vodit za ručičku. Celkový součet se může zdát na hru kalibru Uncharted trochu malý, ale vězte, že si užijete zábavy, rovnající se třem plnohodnotným titulům. Už přibližně ve třetině se vám do hlavy bude vkrádat pocit, že konec se nezadržitelně blíží, v polovině budete stoprocentně přesvědčeni, že s příští kapitola je ta poslední a na konci pochopitelně nebudete chtít za nic na světě přestat. Díky citlivě nastavenému střídání klidných a „vybuchujících“ pasáží se navíc nikdy nebudete nudit, ale zároveň nehrozí ani zahlcení bombastickými momenty. Lidé z Naughty Dog si byli moc dobře vědomi toho, jak celou hru vystavět dle těch nejlepších filmových mustrů. Filmový Indiana Jones, k jehož odkazu se Nathan Drake hrdě hlásí, by se tu mohl lecčemu přiučit. O takových Lovcích pokladů, či Mumii ani nemluvě.

K samotnému příběhu si navíc musíte připočíst ještě multiplayer a kooperaci. Zatímco spolupráci dvou hráčů snad není třeba dále popisovat (lze hrát jak ve split-screenu, tak online), multiplayer si určitě alespoň pár slov zaslouží. V době psaní recenze jsme sice neměli k dispozici prodejní verzi, tudíž ani nebylo možné se připojit na servery (které by byly stejně prázdné). Už z multiplayerové betaverze však šlo zcela jasně odtušit, že namísto roubování nějakého zbytečného deathmatche na existující hru bude kladen důraz primárně na příběhově orientovaná klání více hráčů. Tím bylo smeteno ze stolu hned několik much jednou ranou. Předně – střelba, jakkoliv je její mechanika kvalitní, zde není to nejdůležitější. Samozřejmě, stále je nejjednodušší se zbavit protivníků tím, že do nich vysázíte celý zásobník, ale daleko zábavnější (a mezi hráči kupodivu používanější) je sprovodit ho ze světa kreativním způsobem. Ať už to znamená shození z římsy, výbuch granátu, nebo prosté splnění kýženého úkolu, ze všeho máte daleko, DALEKO větší uspokojení, než v případě pouhého řinčení kalašnikovem. Nezřídka jsou vaše cíle rovněž časově omezeny, tudíž vás střelba, míření a zasáhnutí protivníka, který se před vámi stejně na poslední chvíli schová, jen zbytečně zdržuje.

Je to dobré...

Ačkoliv od vydání konzole PlayStation 3 uplynulo již dlouhých pět let, vývojáři stále nedosáhli jejího výkonnostního stropu. Jasným důkazem může být grafický facelift hry, která už v roce 2009 prakticky žádné zlepšováky nepotřebovala. Množství drobných detailů, jichž si všimnete třeba až napotřetí, je doslova ohromující. Ani jednou jedinkrát se nám ale nestalo, že by framerate spadl pod šedesát snímků za vteřinu nepříjemně dolů. A to je ve chvíli, kdy musí program najednou přepočítávat pohyb vaší pochodně (jediného zdroje světla v místnosti), tří dalších postav, tekoucí vody, nepřátel a armády nepříjemných brouků, docela kumšt. Asi nikoho nepřekvapí fakt, že hra vypadá dokonale, ale občas vás mile překvapí i takové „hlouposti“, jako měknoucí podrážka hlavního hrdiny ve chvíli, kdy se prochází na žhavém písku. Nebo to byla jenom fata morgána? Kdo ví... Pokud by vám, čirou náhodou, přišlo, že jsme ke hře až příliš nekritičtí, důvod je jednoduchý.

Uncharted 3 zkrátka není co vyčítat. Jistě, můžete vznést námitku, že se v ní moc střílí, moc se v ní skáče přes plošinky a moc se v ní mluví. Ale to už byste rovnou mohli odsoudit hru typu Call of Duty, protože se v ní nehraje fotbal. Všechny součásti jsou zde perfektně vyváženy, jejich hrany s důkladnou péčí obroušeny a dychtivému publiku naservírovány v tom nejlepším možném pořadí. Jeden jediný problém se může skrývat snad v tematickém zasazení. Přeci jen, ne každý může být úplně na větvi z nekonečné pouště, kde strávíte podstatnou část hry. Zde jasně vede předchozí pokračování, které nabídlo i v rámci jedné jediné úrovně daleko větší variabilitu. Na druhou stranu, hráč s dobrodružnou povahou se něčím takovým vůbec nebude zabývat a celý příběh uchopí jako další část skvělého celku, který dává smysl jak pohromadě, tak v podobě samostatných kapitol. A těm ostatním se to prostě bude líbit taky.

Uncharted 3: Drake’s Deception
PlayStation PlayStation 3

Verdikt

Jedna věta nemůže plně vystihnout kvality této hry. Ani dvě. Dokonce ani tři. Radši si přečtěte recenzi ještě jednou a pak si Uncharted 3 mazejte koupit do obchodu.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama