White Knight Chronicles 2 Recenze White Knight Chronicles II

White Knight Chronicles II

Jiří Pavlovský

Jiří Pavlovský

19. 7. 2011 22:24 5
Reklama

To, že je hra RPG, poznáte hned na začátku podle toho, že si můžete vytvořit postavu do poslední pihy na tváři, čímž se vám zhruba po hodině piplání podaří stvořit něco, co vypadá jako Frankensteinovo monstrum, když zrovna nemá svůj den.

To, že je hra JRPG poznáte hned v zápětí, když se na scéně objeví první hrdinové, kteří jsou oblečení jako transsexuální roboti, chystající se na karneval v Riu. A když na vás zaútočí příšery, které vypadají občas jako zdivočelý tuřín a občas jako větší bratr King Konga. A když objevíte tisíce tabulek a zjistíte, že moc nechápete, co se kolem vás děje.

Jako puk

Pokud jste zvyklí na hry, které vám vše názorně vysvětlí a do herního systému vás noří pomaloučku, polehoučku, abyste se stihli otužit - tak tahle k nim nepatří. Tady se počítá s tím, že jste hráli první díl a že už víte, o co jde. Pokud ne, tak máte smůlu... nebo budete prvních pár hodin věnovat zkoumání a zkoušení.

Hned na začátku dostanete na hraní super nabušeného superborce, který se snaží utéct s princeznou z hradu. Má kvantum schopností, spoustu kolonek a možností - ale to ještě nemusíte řešit, stačí do protivníků řezat a ono se to nějak vyvrbí. A ve chvíli, kdy vám začne téct do bot a všechno se zdá být ztraceno, přisviští další hrdinové, nakopou zlé žoldáky do zadního brnění a všichni společně založí heroický tým. A v té chvíli začínají větší problémy. Všichni předpokládají, že byste ty postavy měli znát, že byste měli vědět, o co jde, jaké mají schopnosti a jak se ovládají. Což, pokud jste nehráli jedničku (a tu hrálo velmi málo lidí a dohrálo, vzhledem k nízké kvalitě, ještě méně), netušíte. Nemáte k nim žádný vztah, nevíte, k čemu jsou dobří - zato každému hra přidělí zhruba zilión bodů, který můžete investovat do jejich rozvoje... jen tak nějak netušíte, k čemu to je.

Hra má šarm špatně placeného státního úředníka. Tváří se komisně a otráveně čeká, až se sami zorientujete ve všech těch formulářích a ikonkách, protože to jste měli mít přeci už dávno udělané a místo toho teď zdržujete frontu. A je toho opravdu hodně. Každé postavě můžete vybrat z milionu bojových úderů a triků několik, ty rozložit do kategorií, ze kterých lze pak v akci vybírat a sestavovat komba. Můžete si vytvořit několik alternativ, mezi kterými lze přepínat... a lze i určit styl, kterým bude ten který borec útočit. Má být v první linii, nebo vzadu a léčit zraněné? Řekněte a udělají to. Jen vědět, co jim říct.

White Knight Chronicles II má bojový systém známý z novějších Final Fantasy. Čili s jednou postavou bojujete a ostatní se řídí nastaveným programem. Už nemusíte, jak tomu bylo ve starých JRPG, každému extra říct, aby skočil na nepřítele a kopl ho do varlat. Dost to zrychluje hru, stejně jako dnes už skoro povinný inovovaný tahový systém, kdy nehrajete na tahy, ale na čas: vždycky nějakou chvilku trvá, než se hrdina „nabije“ a bude moct znova zaútočit. A čím složitější trik použil a chce použít, tím to nabití trvá déle. Díky tomu máte vždycky trochu času na rozmyšlení a nedojde jen k zuřivému klikání... ale nemůžete si zase během přemýšlení skočit na kafe, protože nepřítel si šlofíka nedává. Jo a můžete se taky, v rámci boje, přepínat do obřího bojového monstra. Což znamená další nastavování a jiné lahůdky. Ale na druhou stranu – je to obří bojové monstrum!

Loudáním vpřed

Žánr JRPG – alespoň podle mého názoru – trochu odumírá. Už ztratil punc novoty, něčeho překvapivého, originálního a příběhově vyzrálejšího (alespoň ve srovnání s klasickým americkým systémem Dungeons and Dragons). Amíci začali, co se týče příběhů, Japonce dohánět - a navíc nabízí dynamičtější herní systém. Hry z žánru JRPG často vyžadují velké nasazení od hráče a dost trpělivosti. A to jak co se týče příběhu, tak i pochopení herního systému. Někdy se to vyplatí, někdy ne.

V případě White Knight Chronicles II je toho, co musíte překousnout, opravdu hodně. Často to jsou jen maličkosti, ale stejně vám dokáží otrávit hru. Třeba jen obrácený pohyb kamery. Nebo to, že jedno z hlavních tlačítek je naprogramováno na komunikaci s ostatními hráči, takže na něj každou chvíli v zápalu boje kliknete a pak se, zatímco do vás buší obří monstrum, snažíte vysvětlit programu, že opravdu nechcete nikoho pozdravovat, zatancovat mu nebo zahrát na hoboj. Opruz je i to, že si opravdu musíte pečlivě nastavit svou postavu. Když si ji nastavíte špatně, nebudete jen hůře bojovat – tady se může stát, že nebudete bojovat vůbec! Že prostě budete mít prázdné sloty a tak se kolem soupeře budete ploužit s rukama v kapsách a čekat, až ho kolegové umlátí. Jasně, jsou to prkotiny a všechno se dá vyřešit nebo přenastavit... ale takových prkotin je tam až moc.

Protivníků jsou tu samozřejmě haldy, hemží se kolem vás jako komáři a vy se jimi pracně prosekáváte vpřed. Pokrok je ten, že už aspoň nejsou neviditelní a že na vás nevyskakují zničehonic a že nemusíte spouštět extra obrazovku - do souboje se vrháte přímo, bez přepínání a loadování. Což je fajn, ale už je to taky spíš standard. A ty souboje jsou jen málokdy nějak zábavné.

A když už jsem zmínil pár kladů, tak součástí balení je i první díl! Takže opravdu odpovědní hráči můžou začít jedničkou a postupně se do světa dostávat. Což není špatná věc. Za jednu cenu, dvě rozlehlé hry. Na druhou stranu, jednička nebyla moc dobrá... a dvojka je sice lepší, ale taky nic extra.

Na hranici světů

White Knight Chronicles II je zajímavá ještě jednou věcí. Je to mix mezi RPG a MMORPG. Základem je lineární příběh, ale do jeho trikotu je nasoukaná online gamesa, při které můžete s kámoši plnit různé online questy a lovit obří bestie. Je to až pro šest hráčů, takže při hře nemusíte trpět sami. Můžete spolu vyrazit na lov, nebo si vzájemně ukazovat to, co jste si s pomocí hry uplácali. Vytvářet se toho dá hodně. Od postavy, přes obří bojové mostra, až po jednotlivá bojová komba a dokonce i města. Čili, pokud patříte k těm hráčům, co na hrách nejvíce baví experimentování s lektvary, artefakty, a bojovými strategie, budete patrně spokojeni. Pokud ovšem máte radši příběh a pořádný herní spád, tak vás to zrovna nenadchne... a z celkových třiceti hodin hry možná nevydržíte ani jednu.

White Knight Chronicles II, hra, která grafikou zrovna neomráčí a jejíž styl připomíná hodně staré anime seriály, je pouze pro opravdové zažrance. Ti si užijí všemožné levelování, budování postav a kombinování schopností. Pro ty z nás, kteří už jsou, díky záplavě her, přece jen línější, tahle hra není.

White Knight Chronicles 2
PlayStation PlayStation 3

Verdikt

Hra, která dělá všechno proto, aby vás odradila, a daří se jí to skvěle. Od absence pozvolného tutoriálu a zastaralou grafiku, až po nepříjemné ovládání a nezáživný start. Jen pro opravdu hardcore fandy JRPG.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama