Yakuza 2 Recenze Yakuza 2

Yakuza 2

Jiří Pavlovský

Jiří Pavlovský

1. 11. 2008 23:00 5
Reklama

Co je na hře dominantní, a to asi jako King Kong na srazu trpaslíků, je příběh. Je to nejen klasické story zrady a pomsty, ale i průvodce japonským podsvětím, které je stejně zajímavé jako nebezpečné. Japonci mají svůj zločinecký syndikát evidentně rádi, protože na něj nahlíží s respektem. Možná taky proto, že se řídí kodexem, který připomíná časy šogunátu. Úcta, respekt, věrnost – a smrt. Takže to není hodní policisté proti zlým gaunerům, dokonce ani hodní gauneři proti zlým policistům, ale poměrně složitý příběh s hrdiny na obou stranách zákona.

V hlavní roli je opět Kazuma Kityu, což je sice mafián, ale klaďák do morku kostí. Oddaný svým šéfům, brutální ale spravedlivý, zdvořilý ale nelítostný. Na začátku hry je „na penzi“ a navíc se stará o malou holku (jak k ní přišel, to se můžete dozvědět v docela dlouhé retrospekci prvního dílu), jenže když to schytá respektovaný šéf podsvětí, nezbývá mu nic jiného, než se znovu pustit do boje. Samozřejmě, ze začátku doufá, že to všechno půjde mírovou cestou, ale my, co držíme v ruce ovladač od Playstationu, dobře víme, že jediný mír, kterého tu lidé dosáhnou, bude ten věčný.

Hrdina má za úkol doručit návrh smíru mezi dvěma frakcemi, jenže se to samozřejmě všechno zkomplikuje a do hry se zapojí nejen několik odpadlíků, ale i zhýralý syn jednoho z bossů, který se snaží sekat latinu, speciální policejní jednotka na potírání organizovaného zločinu a samozřejmě, spousta malých i velkých grázlíků.

Jak je u japonských her obvyklé, i tady je to hlavně o lidech a jejich problémech a touhách. Hrdinům se nedá nefandit... a navíc si Yakuza 2 potrpí na obřadnost a vznosná gesta. Když jde hrdina někam na jednání, tak prochází dlouhým špalírem lidí a každý z nich se mu ukloní. To hráči automaticky přidává na důležitosti a zároveň mu hází na hrb pěknou dávku odpovědnosti. Po takovémhle přivítání se člověk opravdu snaží, aby něco nepodělal.

Uzavřený vesmír

V době, kdy vám hry nabízí celé vesmíry, je Yakuza 2 celkem skromná a celý prostor k vyřádění se obvykle skládá z několika ulic. Což není nijak moc, ale aspoň nebloudíte. Navíc jsou ty ulice pěkně vypiglované, rozzářené světem neónu a zaplněné zevlouny, kteří po nich poflakují, baví se, pověřují vás různými vedlejšími úkoly – či vám prostě jen chtějí natlouct kokos. A i tohle je dost japonské. Narazíte na chlápka, který vám chce prodat hodinky a když se na ně podíváte a odmítnete je, začne křičet, že jste je rozbil a že je musíte koupit. Můžete buď cuknout a zaplatit, nebo se zachovat jako správný jakuzák a pořádně ho zrubat. Ovšem ve chvíli, kdy ho zrubete, tak to není jako obvykle, kdy jeho bezvládné tělo oberete o zbytek peněz. Váš protivník se vám začne klanět a omlouvat a říkat, že to tak nemyslel, že je ve finanční tísní a že mu nic jiného nezbývalo a že to pro něj bude ponaučení. A zní to kupodivu celkem upřímně.

A pokud by se vám chtělo, můžete zaskočit i do nějakého z podniků, kde se můžete najíst, zahrát si kuželky, na automatech, na počítačích nebo zkusit ulovit nějakého plyšáka pomocí háku. Nebo se třeba seznámit s nějakou hosteskou, zkusit s ní pokecat (třeba o oblíbených komicích) a pokusit se jí sbalit.

Úder zavřenou dlaní

V Yakuze 2 si střelných zbraní moc neužijete. Tvrdí gauneři se spoléhají spíše na své pěsti a vystřelovací nože. Ale tím lépe, aspoň se můžete pustit do pořádných rvaček. Souboje sice nejsou zrovna nejpestřejší a vystačíte si s kombinací dvou tlačítek, ale přesto jsou intenzivní a budou vás bavit. To má na svědomí několik věcí. Jednak možnost popadnout různé předměty z vaše okolí a omlátit je soupeři o hlavu. Od láhví až po dřevěné tabule. A druhou sympatickou možností je to, že můžete svého soupeře chytit a nasměrovat ho hlavou proti nejbližší zdi. Podobně jako u Punishera, i tady máte speciální chvaty, na které vás hra upozorní ve chvíli, kdy držíte soupeře v kravatě a poblíž stojí jídelní automaty, trámy či jiné tvrdé předměty, o které se mu dá nakřápnout hlava.

Není ale všechno dokonalé. Hrdinové i mizerové mají trochu delší vedení, takže občas buší zuřivě do prázdna a nedají se zastavit, zatímco je soupeř v pohodě obchází a chystá se je praštit do zad. Taky někdy stačí protivníka zatlačit do kouta a pak pořád mačkat jedno tlačítko. Za chvíli bude tuhý jako podešev.

Je tu ale větší problém. Ne, není to ani tak to, že u většiny soubojů se vám bude nahrávat speciální obrazovka, což vám ze začátku nebude vadit, ale později začne otravovat... zvlášť, když po skončení rvačky budete muset zase chvíli čekat, než se nahraje původní ulice. Jeden z největších problémů hry je kamera. Spíš než váš věrný průvodce je to komický poskok, který se po zjevení protivníka okamžitě schová za nejbližší roh. Už si ani nepamatuju hru, kde by bylo tak těžké soupeře nikoliv zmlátit, ale prostě jen najít. Peklo je to hlavně ve chvíli, kdy se ocitnete v nějakém labyrintu prázdných uliček. Pobíháte, někdo po vás něco hází, ale vy netušíte kdo a odkud. Teprve když už jste u protivníka tak blízko, že s ním můžete hrát berany berany duc, vezme ho kamera laskavě na vědomí a upře na něj svůj krhavý zrak. A jakmile o krok ustoupíte, hned se zase začne dívat někam jinam.

Při soubojích v „arénách“ už je to trochu lepší... tedy, hlavně proto, že ať bouchnete kam bouchnete, vždycky někoho zasáhnete.

Zločin a odměna

Nebudeme si nic nalhávat, Yakuza 2 je v podstatě klasická a celkem jednoduchá mlátička, zabalená do rozsáhlého mafiánského románu ve stylu legendárního Rioichi Ikegamiho. Není dokonalá, klidně by snesla pestřejší mise a lepší animaci hrdiny, který se ulicem pohybuje jako rozhašený Terminátor, ale příběh, filmy a charaktery vás u ní udrží. A to i když v některých misích budete ustavičně pobíhat z jednoho konce ulice na druhý a přidat si jako v pohádce o slepičce a kohoutkovi. Ale pokud by vás to už vyloženě štvalo a nepomáhali by ani pestré zvuky okolí, tak stačí zapadnou do některého z klubů, kde si můžete buď zahrát, nakoupit dárkové předměty (včetně tolik oblíbených holčičích kalhotek) nebo si pokecat s hosteskou a něčem, co jí zajímá a zkusit jí dostat do postele (ale nesmíte být škrob). Můžete si i vydělat peníze hraním mahjongu či jinak kariérově růst.

Jak je vidět, život člena jakuzy nejsou jen samé rvačky a krev. A rozhodně je pestrý.

Yakuza 2
PlayStation PlayStation 2

Verdikt

I když se pod efektní slupkou skrývá ryzí mlátička, i tak je to jedna z nejlepších současných her na PS2. Hra, která vás bude bavit, i když už jste zvyklí na grafické hody nového Playstationu.

Co se nám líbí a nelíbí?

Skvělý příběh, který vás za sebou potáhne. Navíc velmi dobře namluvený a skvěle ozvučený. Jednoduché, ale zábavné souboje... a pokud se nebudete chtít rvát, tak je tu i dost dalších věcí, kterými se můžete bavit – od kuželek až po balení holek.
Příšerná kamera se kterou budete bojovat více než s protivníky. Váš herní svět se skládá jen z několika ulic a většinu času budete běhat z jednoho konce na druhý při některých dost uměle natahovaných úkolech.
Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama