Yakuza 3 Recenze Yakuza 3

Yakuza 3

Ulrik_

Ulrik_

22. 4. 2010 22:00 2
Reklama

Japonské GTA? Ale kdeže. Yakuza 3 sice má určité rysy populárního západního bratránka, ale v těch nejdůležitějších věcech se diametrálně odlišuje. Proto by bylo pomýlené takto třetí díl ságy o Kazumovi Kirjú označovat. Série tohoto názvu totiž vytváří svůj vlastní, pro zemi původu specifický žánr, který každému nesedí. Ne naposledy v této recenzi říkám, že to jak moc vám Yakuza sedne závisí na tom, jak moc se zajímáte o japonskou společnost, jak moc máte rádi japonské filmy a jejich styl a jak moc jste ochotni podřídit se jejím pravidlům.

Tak třeba zápletka. Ta na rozdíl od prvních dvou dílů bere (zčásti i díky novému scenáristovi) jiný rozjezd. Kazuma se jako čtvrtý předseda klanu Tódžó rozhodl yakuzování pověsit na hřebík a místo toho odjel na Okinawu, kde založil sirotčinec Sunshine, který vede i se svou chráněnkou z předchozích dílů, Haruko. Klan Tódžó vede jeho přítel Daigo a stará se o rodinnou čtvrť Tokia, Kamuročo. Jenže jednoho dne se objeví muž, který nakrmí olovem jak Daiga, tak Kazuova bratra po yakuzovsku, břichatého staříka Nakaharu, šéfa rodiny Rjúdo. Problém je v tom, že podle všech zpráv oba napadl distingovaný starší muž vzezřením zcela odpovídající Šintaró Fumovi, Kazumovu mrtvému adoptivnímu otci. Kazuma se musí z Okinawy vrátit do Kamuroča a zjistit, co se děje, a zda není Tódžó klan příliš destabilizovaný.

Zmatení? Zní vám to jako telenovela? Tak klasické japonské gangsterky, tedy spíše filmy zabývající se yakuzou, mají tak trochu strukturu telenovely. Takové hodně krvavé, drsné a když si zvyknete na odlišný přístup k některým tématům i zatraceně dobré telenovely. Navíc předchozí odstavec se odehraje přibližně během dvaceti minut. Jiným hrám by to vystačilo na polovinu druhého dílu. Navíc vás poté hra velmi příjemným způsobem hodí dva roky zpátky a aktivně prožíváte flashback, Kazumovo vedení sirotčince, první setkání s Nakaharou a postupně se odhalují jemné náznaky toho, oč půjde po návratu do roku 2009. A tam už jede příběh na plné obrátky. Do hry vstupuje jak politika jednotlivých rodin a klanů, ale i politika celé země a není to málo informací. Skvělým prvkem je, že pokud jste předchozí díly nehráli nebo jste něco zapomněli, je na disku přítomen cca třičtvrtěhodinový souhrn událostí předchozích dílů, který vše úhledně zabalí a do děje vklouznete jako katana do pochvy.

Hodně dlouhý film s vámi v hlavní roli

Musí vám být jasná jedna věc. Příběh je alfou a omegou celé hry. Ano, je tu samotný prvek hráčské interaktivity, ale to, oč tu běží, je Kazumův příběh. Story dnes čtyřicetiletého ex-bosse yakuzy, který je znovu i přes snahu o to vést jiný život znovu zatažen do nízké i vysoké politiky, vyznává klasický koncept japonských gangsterek o yakuze, což je žánr sám o sobě. Osciluje mezi motivem ctného gangstera archetypálně předváděného v ninkjó eiga a drsným, pozlátka zbaveným pohledem pozdějšího džitsuroku eiga. Yakuza 3 ukazuje jak respektu hodné gangstery, uhlazené a tvrdé byznysmeny, kteří bojují se svědomím a udržují kodex cti (zde je samozřejmě jako nejlepší zosobňuje Kazuma), tak drsné bezskrupulozní podsvětí, které má k rytířství a odkazu samurajů daleko. V tomhle funguje hra na jedničku a skutečně máte pocit, že sledujete ambiciozní a nákladný film. Ostatně jen cut scén je zde kolem pěti hodin čistého času. Bohužel, možná rozmazlen zatím posledním Final Fantasy, mne mrzí, že velká část rozhovorů se odehrává v podobě titulků odklikávaných hráčem, bez dabingu. Nicméně kdyby bylo namluveno a animováno vše, zřejmě bychom se nevešli na jeden BR disk. Takže pro jistotu ještě jednou – pokud vám na příběhu nesejde a chcete akci, pokud story odklikáváte bez toho, abyste ji vnímali, pokud vás v GTA4 otravoval příběh a štvalo vás, že nemůžete customizovat svou postavu a létat padákem, rovnou na Yakuzu 3 zapomeňte. Není pro vás.

Ty máš katanu a ovládáš styl hada? Já mám vztek a židli.

Nicméně na filmy můžeme koukat doma i v kinech a od hry se čeká určitá interaktivita. Tu tady víceméně zastává Kazumova cesta ulicemi Tokia a okinawské čtvrti. Prim v jeho aktivitách samozřejmě hraje boj. Kazuma je bijec na slovo vzatý a když mu někdo řekne staříku (což se stává často), velmi rychle pozná sílu, co se skrývá pod působivým tetováním draka. Zapomeňte ale na střílení. Yakuza 3 se poměrně dobře drží reálné linie, že s pistolemi a puškami ničeho nedosáhnete a maximálně skončíte ve vězení. Hlavní slovo tu mají pěsti a jen výjimečně někdo zemře. Od toho se odvíjí i styl bojů. Tak trochu comicsově zpracovaný, ale intenzivní. Žádná komba, která by kopírovala filmy v nichž prim hraje bojové umění. Brutální syrová síla. Kazuma do lidí prostě mlátí pěstmi, kope je, rozdává hlavičky, nemá problém ležícího protivníka nakopnout. Prostě pouliční bitky s trochou základů bojových umění, žádná manýra, tihle chlapi se rubou s animálním nadšením. Atmosféře napomáhá i možnost chytit do rukou, cokoliv je po ruce, od dopravního kuželu, přes krabice až po židle a tak trochu nerealistické kanape. Vše se sice za chvíli rozmlátí, ale když je to o něčí hlavu, roli to splnilo. Ano, dojde i na zbraně, všemožné hole, nože, pálky i meče. Ty se opotřebovávají, ale na rozdíl od křesla po babičce jdou za úplatu opravit. Trochu RPG prvků přidává do hry vylepšování jednotlivých Kazumových statistik, což odemyká nové schopnosti (údery, komba, chvaty), které jde také získat třeba u mistra bojových umění. Prostoru na svůj specifický rozvoj hlavní postavy je tu poměrně dost. Vše ovšem nahrává konceptu badass Kazumy, který se valí jako tank vším co mu stojí v cestě a nechává za sebou oběti s přelámanýma rukama, vyraženými zuby, otřesy mozku. Jednoduché, ale zatraceně atmosférické. Ostatně nejatmosféričtější jsou boje s bossy. Kamera stylově najíždí, oba účastníci strhnou košile a ukáží tetování, která patří k yakuze skoro víc než useknuté prsty a jde se bít do posledního dechu. Komu při tomhle nepumpují příslušné orgány do těla alespoň nějaké množství adrenalinu pravděpodobně sedí v ledovcovém jezírku.

Co vše o sobě Japonci prozradí, aniž by přímo chtěli?

Kromě boje jsou tu i další kratochvíle. Sice jsme ve verzi hry určené pro západní trh o mnohé minihry ochuzeni kvůli kulturní odlišnosti (nejvíce mne to mrzí u skvělých japonských šachů šogi), ale prostoru na vyřádění je tu pořád dost. Můžete si zarybařit (a je to zábavné), můžete zajít do baru, zaházet šipky a nebo zahrát golf. Mimochodem golf je tu příjemně zjednodušen a párkrát když jsem měl chuť zarelaxovat si a nemořit se u Tigera Woodse, prostě jsem „zašel“ v Yakuze 3 na green a zahrál si. No není to krásné když relaxační hra má svůj funkční relaxační odraz ve virtuálním světě? Samozřejmostí je zde velké množství nepovinných misí, které se pohybují od vtipných hříček až po likvidace určených cílů. Navíc je hra prokládána úkoly, které nemají s trudným osudem gangstera mnoho společného. Chvíli třeba řešíte kdo v sirotčinci ukradl peníze, pak sháníte zaběhlého psa... Ano, tohle je prostě onen typický japonský styl, kdy létáte od emočního mantinelu k druhému. V jednu chvíli řešíte triviality, v druhém smrt přítele. Ale Yakuza 3 je svou japonskostí úchvatná. Je znát, že je dělána primárně pro místní trh a tak působí mnohé prvky exoticky – a pro hráče zvídavého tedy i naučně zábavně. Docela dobře se dají vyčíst určité principy, které v japonské společnosti dominují, vnímavý hráč vyčte trochu rozdílný žebříček hodnot či spíše odlišné principy formality. Odhalí se i pro Japonsko typicky svár mezi konzervativismem a otevřením se světu, patriotismus z kladné i záporné stránky a svým způsobem tak hra působí jako příjemná interaktivní sonda. Tedy ne, že by mohla suplovat průvodce, přeci jen se snad v Japonsku neděje, že se na vás na každém rohu někdo vrhne, protože jste špatně přešli ulici a on vidí možnost jak vás zbušit a obrat. Ale atmosférou exotična tahle hra prostě dýchá.

Zábava pro vybranou společnost

Graficky nejde o nic převratného. Vymazlenému FFXIII nemůže Yakuza konkurovat, ale řekněme, že si drží standard posledního roku her na PS3. Nicméně v důležitých cut scénách obličeje velmi dobře odhalují emoce aktérů a to je hlavní. Mimochodem i když hru za dvacet hodin prosvištíte, vlastně jste z ní neviděli nic (kromě onoho kruciálního příběhu). Princip je postaven na tom, že když budete chtít odemknout vše co pro vás hra skrývá, strávíte nad ní klidně pětinásobek času. Některé módy z DLC fungují až po dokončení hry. Množství vedlejších misí se taktéž odemyká až zde a teprve když dosáhnete 100% splnění všeho (což je práce na stovky hodin), odemkne se ultratajný mystický boss, kterého můžete pokořit. Nicméně klidně se na tohle všechno vykašlete a jděte „jen“ po stopách Kazumova putování. Je zábavné a udrží vás u gamepadu i když vás v jednu chvíli začne ten kolotoč bojů trochu nudit. A pak si oblíbíte i ty děti ze sirotčince a specifika tohoto žánru. Protože co je víc drsňáckého, než když se Kazuma před finální megaultrakrutopřísnou bitkou rozloučí s dětmi, prokřupne svůj zatuhlý krk, zapálí si cigáro a vydá se vymlátit mrakodrap plný nepřátel? A neudělá to s pomocí nějakých magických serepetiček, velkého kvéru a zachumlán v kevlaru. Prostě jde a rozmlátí vše co mu stojí v cestě vším co mu přijde pod ruku. Protože tak se to sluší a patří. A k tomu patří i závěrečné hodnocení. Pokud máte rádi japonský styl, jste ochotni přistoupit na tato pravidla hry a překousnete sem tam slabší herní prvek (jako jsou náhodné souboje na ulici), ona osmička pro vás platí. Ale pokud vám na příběhu nesedne a chcete volné toulání městem, kradení vozů (Kazuma chodí výhradně pěšky) a akční složka je pro vás nejdůležitější, nic si od hodnocení neodečítejte, ale rovnou se na Yakuzu 3 vykašlete.

Yakuza 3
PlayStation PlayStation 3

Verdikt

Atmosférický příběh, který by se dobře vyjímal i na stříbrném plátně je doplněn příjemnou hratelností. Nicméně pozor, nejde o nějakou sandboxovou variaci na GTA, tady se hraje podle pravidel Yakuzy.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama