Dead to Rights: Retribution
Šest let stihlo utéct od chvíle, kdy se na herní scéně objevila dvojka Jack a Shadow, policajt a jeho pes, někde mezi Komisařem Rexem a Maxem Paynem, včetně tehdy nadužívaného bullet-time. První Dead to Rights se zařadilo do fronty rozporuplně přijímaných her, kdy na jedné straně fanoušci obhajovali mix přejatých herních prvků a sympatické hrdiny, a na straně druhé se zhusta rylo do zastaralého zpracování a – derivaci přejatých herních prvků.
Dvojka, jak už absence číslovky napovídá, jde na tenhle odkaz od lesa. Krédo, jaké si autoři z Volatile Games – mají za sebou zatím jen, chacha, rozporuplně přijatou herní verzi Gaunerů – vytkli do štítu, zní „znovu a lépe“. Retribution není tedy v pravém smyslu pokračováním, ale ani remakem. Jde prostě o pokus zpracovat původní koncept s novou vizí a většími ambicemi. Tu hlavní a pro vývojáře nejdůležitější představuje spojení boje na dálku i na tělo do jednoho plynulého akčního celku. Volatile nemluví o nových prvcích a originalitě, naopak se hrdě přiznávají k přebrání toho nejlepšího od konkurence; na rozdíl od svých předchůdců se ale odmítají spokojit s deriváty.
Jack Slate tak disponuje širokým spektrem možností, jak se vypořádat se zástupy nepřátel. Nic ho neomezuje – ovládání je okamžitě přístupné a nabízí takové laskominy, jako jsou například údery do různých stran (aniž by se daným směrem natáčela celá postava) nebo držení protivníka jednou rukou, zatímco ostatní končetiny častují dalšího údery. V pohybu to vypadá jednak báječně, jednak zcela přirozeně: že by se tu rodila nová laťka pro moderní akční hry?
Ne všechny konflikty jde samozřejmě urovnat na férovku, a tak přijde na řadu i střelba. Opět – autoři zdůrazňují, jak jednoduše a pohotově lze reagovat na novou výzvu. Jack tasí kulomet a rázem je z něj pohublejší Marcus Fenix, ukrývající se za překážkami a kropící vše nepřátelské divokou palbou z obvyklého arzenálu zbraní. Ovšem pozor, překážky jsou zničitelné, tudíž je v hráčově zájmu být spíš v pohybu, než jen někde nekonečně vyčkávat. Dynamický vývoj situace na bojišti by měl patřit k jednomu z pilířů celé hry.
Tím druhým je pak logicky Shadow, váš věrný chundelatý přítel. Shadow operuje na základě sofistikované umělé inteligence, která by měla zajistit adekvátní a dostatečně samostatné reakce na vaše základní kontextové povely: k noze, trhej, přines. Jste v úkrytu a došly náboje? Stačí zmáčknout příslušný směr na D-padu a Shadow vám s ochotou sobě vlastní přinese kulomet, co se válí opodál vedle mrtvého nepřítele. Spolupráce člověka a psa by měla nabízet množství taktických variant, včetně obkličování nepřátel nebo odvádění pozornosti. V rámci herní logiky navíc Shadow nemůže zemřít – pokud ho přesila nepřátel „vyřadí“ z boje, vždycky můžete nepřátele vyřídit sami a oživit ho. Jen to vyřizování jde samozřejmě líp ve dvou než na vlastní pěst.
Naneštěstí jen co se vzdálíme od samotné akce, kouzlo nového Dead to Rights začne povážlivě kolísat. Svět působí nebezpečně genericky a brutalita, jakkoliv zakořeněná v tradici značky, je samoúčelná. Nesdílíme nadšení, s jakým Volatile komentují oscilaci Shadowa mezi roztomilou němou tváří a rozlíceným trhačem, a nepociťujeme slast z cákanců krve, způsobených pestrou paletou finálních úderů z Jackova repertoáru. Pokud jsou ale z originálu převzaté „brutal takedowns“ věcí, pro kterou žijete, máte jen o důvod víc se na Retribution těšit. První polovina příštího roku, dušují se Volatile a oči jim svítí upřímným entuziasmem.
