Hry vyprané v éterické aviváži

Mají to v krvi. Éteričnost, vyumělkovanost, cit, snahu o nápad i odlišnost. Hry, které chtějí do zábavy přinést i trochu umělecké hodnoty, nejdou a ani nemohou jít s mainstreamovým davem. Často se zdá, že vlastně nejdou ani s dobou. Jejich poznávacím znamením bývá nejen menší zájem publika, ale také s tím spojená malá šance na velké komerční zisky. Přesto se s nimi studia každoročně objevují na herních výstavách. Nejinak tomu bylo i na Electronic Entertainment Expu 2010.

Videohry, které najdete níže, byly na výročním veletrhu až na jednu výjimku v podstatě přehlíženy. Přitom nejde o brak. Naopak. Hlídejte si data jejich vydání, protože by byl hřích aspoň jednu z nich v budoucnu nezkusit. Garantujeme stoprocentní osvěžení vaší sbírky stříleček a arkádových závodů.

Víc umění, než hra

Pokud znáte Machinarium, není nutné dále vysvětlovat, jak to vypadá, když hra přeroste v umělecký kus. Na poli alternativní tvorby má podobné ambice puzzle adventura Journey od studia Thatgamecompany. Jen si to představte. Probouzíte se v poušti, v dáli sledujete snad nikdy nedosažitelné skalnaté pohoří a čerstvý vítr si pohrává se zrnky písku na vašem šátku. Zvedáte se. Spalující okrové kontury nehostinné krajiny vás bodají do očí a vše je tak vzdálené, tak nedosažitelné. Přesto opouštíte dunu a jdete. Kam? Těžko říct. Nevíte nic. Snad jen, že odpoveď na to, proč musíte vyrazit na dlouhou pouť, naleznete právě až v hoře, ke které se bude tak těžké přiblížit. Horizont je příliš vzdálený...

Málokterá hra dokáže pouhými screenshoty vyjádřit malost člověka vůči dlouhé cestě nehostinnou přírodou. A Journey chce tuto vlastnost využít zejména při multiplayeru. Hra totiž bude spustitelná pouze s aktivním internetovým připojením a pravděpodobnost, že na své cestě potkáte další postavy s podobným osudem, je poměrně vysoká. „Tvoříme hru, kde si člověk nepřipadá silný. Naopak. Cítí se vůči okolnímu prostředí nitěrný. A když se dva takto naladění hráči potkají, slibuje to zcela jiný zážitek, než kdyby v té chvíli třímali v rukou raketomety,“ podotkl kreativní ředitel studia Jenova Chen. Příběh ani komunikace mezi postavami přitom nebude fungovat na verbální úrovni. Zápletka je skrytá v puzlech, v piktogramech a šifrovaných sděleních. A při „dialozích“ nebude povolen online hlasový chat. Takže, když se dva poutníci potkají, budou si moci napsat vzkaz stopami do písku… „Někdy příští rok“ nashledanou exkluzivně na Playstation 3.

--------------

Vemte černou tuš a sebevědomými tahy perem namalujte snový svět. Takový, jaký asi znáte z famozní výtvarné hry Okami. S trochou štěstí dostanete Okamiden, pokračovatele kvalitní akční adventury, jež si u nás vysloužila desítku. Místo vlčice Amaterasu nyní budete ovládat jejího potomka Chibiterasu, vlastně ještě štěně, a na jeho hřbetě se povozí chlapec Kuni. Hratelnost se bude podobat Okami. Rozbíjíte sklenky s životy a inkoustem a postupně se učíte nové tahy Nebeským štětcem, důležitým pro postup hrou. Například jím rozříznete kusy skal, abyste přes ně mohli přeskočit kupředu. Vždyť bourat překážky štětcem je v Okamiden úplně normální. Tenhle svět jako by se vylil z malířského plátna.

Okamiden je výjimkou z naznačenou v úvodu článku a její release je ostře sledováno. Termín však zatím není konkrétní. Hra vyjde někdy příští rok pro Nintendo DS. A zdá se, že právě tato platforma jí sedne. Tahy štětcem budou pomocí tyčinky daleko snazší než u Okami z PS2 či Wii.

---------------

Dej člověku do ruky zbraň a zabiješ myšlenku. Uchopí-li ji však anděl, děje se vůle Boží… Akční adventura El Shaddai: Ascension of the Metatron je opět hrou sázející na neobvyklý design. Letos byl tento prvek u alternativních titulů skutečně v přesile. El Shaddai doslova násobí výtvarné zážitky z těžko podchytitelného herního prostředí u Journey i Okamidenu. Jestli v některé hře tvoří zásadní podstatu právě její svět, pak je El Shaddai tím nejlepším příkladem. V biblickém příběhu o zachraňování padlých andělů se dostáváte v roli bojovníka Enocha do snového prostředí, jenž se dá popsat jako střet mezi nebem a zemí. El Shaddai oplývá vysoce éterickým designem. Je jako bílá krajková záclona mihotající se ve větru. Zatímco modely postav a některé objekty jsou plně trojrozměrné, pozadí je tvořeno velmi jemným 2D výtvarným stylem, vzdáleně připomínající komiksové Jet Set Radio. Ale v daleko jemnějších, snad až ložnicových odstínech.

El Shaddai vše přizpůsobuje božskému vnímání světa. Autoři na jedné straně používají spíše pastelové, uklidňující kontury, ale v zápětí také dokáží šokovat hrátkami s texturami, které dynamicky mění tvar. Prostředí připomínající arktidu na ostrém slunci se po čase mění třeba ve vesmírnou odyseu s temně modrými tóny, aby se následně celý svět ocitl v abstraktnu geometrických objektů, čar a nehmatatelné síťoviny. Dost už popisu, je lepší se podívat na screenshoty. Z poloviny third person dobrodružství, z necelé druhé poloviny melee bojovka a špetkou i 2D scrollovací hopsačka vyjde pro Xbox a PS koncem roku.

-----------------

Jaký progres může na poli herního designu zaznamenat jeden jediný autor dokazuje už dlouhá léta autor Sega Rally Tetsuya Mizuguchi. Letos předvedl na E3 projekt Child of Eden - pohybovou hru pro Move a Kinect. Další designovou perlu z našeho výčtu rozhodně v budoucích recenzích neminete. Odkazuje totiž na Mizuguchiho podobné spektakulární dílo - hudební střílečku Rez. Nové Child of Eden bude hrou, která těží pouze a pouze z herního prostředí a jako taková dosahuje na samý vrchol toho, co je schopen hráč před obrazovkou vnímat a ovládat. Hra vypadá spíše jako techdemo pro novou grafickou kartu, které reaguje na hráčovy povely podobně, jako animace Windows Media Playeru na puštěnou skladbu.

Child of Eden je jednou z mála her, o které by mohli uvažovat hráči, kteří Kinect nechtějí primárně pro párty blbnutí. Jde o střílečku, ve které si připadáte jako hudební skladatel. Beaty a vůbec celá skladba reaguje na vaše úspěšné pohyby, které spočívají ve střílení jakýchsi virů, napadnuvší Ráj (tedy Eden), což je ve hře futuristická obdoba internetu. Hráč není v galaktické smršti barev nijak fyzicky přítomen, zastupuje ho pouze zaměřovací kruh, jímž strefuje zmíněné viry. Ty mohou mít stejně jako okolní prostředí naprosto libovolný tvar i velikost. Od drobných flitrů až po macaté hady, boule, krabice, gejzíry, mléčné dráhy a podobně. V celkovém barevném zmatku vypadá ovládání hry sice zvláštně, ale pohyby jsou v zásadě jednoduché. Pravá ruká slouží coby zbraň, chňapnutím dobíjíte munici, a tlesknutím o druhou ruku měníte výzbroj. Toť vše. V prvním kvartále přištího roku si to budete moci vyzkoušet naostro.

Nápad, který raději nikoho nenapadl

Málokteré herní studio s potenciálem prodávat svá díla alespoň v řádu stovek tisíc kopií si dnes může dovolit vykolejit z vyjeté dráhy decentnosti a nabídnout něco, co nikdo nezkouší. Hudson Soft ale takoví jsou. A teď trápí štěstí s Lost in Shadow pro Wii. Ne, není to unikátní svět, ani porce nevídané grafiky či příběh, co činí tuto 3D skákačku unikátní. Tím je překvapivý a velice zásadní prvek gameplaye. Už jste někdy poroučeli svému vlastnímu stínu? Tak v závěru letošního roku tak bude moci učinit.

V Lost in Shadow totiž nepohybujete s klasickým avatarem, ale pouze jeho siluetou! Tradiční arkádovka tím dostává velmi netradiční nádech. Hráč ovládá stín malého chlapce, který se musí vypořádat nejen se stíny svých protivníků, ale pochopitelně také překonávat typické arkádové překážky hraničící s puzzly. Vtip je v tom, že jako stín se i zde musíte zaměřovat nikoliv na objekty samotné, ale rovněž na jejich stíny. Na první pohled se zdá hratelnost komplikovaná, nicméně s možnostmi prostorové rotace se snad brzy dostanete do cviku. Na hratelných ukázkách působilo ovládání intuitivně, avšak pouze v rukou samotných vývojářů. Lost in Shadow bude buď geniální, anebo nesnesitelné.

Kamrádi

Nejenom s alternativním designem jsme se setkali na veletrhu E3. Hlavní devizou japonského RPG s téměř neprodejným názvem Trinity : Souls of Zill O’ll je způsob hratelnosti. Jde o kooperaci mezi hlavními postavami, avšak na trochu jiné mechanice, než jsme zvyklí. Nejde totiž o běžnou grupu charakterů, kterým byste kupříkladu v boji zadávali při pauze jednotlivé povely. Ne. Mezi těmi v Trinity budete přímo přepínat, swapovat. Každou chvíli se tak stanete v trojici bojovníků někým jiným. Bude muset. Každá postava má totiž jiný pud sebezáchovy a podle toho i bojuje, což se hodí do odlišných situací. Vůdčím typem je klasický rytíř se schopností magie. Doplňuje jej černošský bijec (somatotyp pana T ze seriálu A-Team) a pohledná dívka, která je rychlá, mrštná a odhaluje zkratky v mapě. To je důležité, hra totiž vyniká i občasnou deformací prostředí ve prospěch vytvoření nové cesty v oblasti. Takové malé Split/Second se odehraje třeba ve chvíli, kdy jedna z postav sekne kouzelným mečem do skály a velký kus horniny spadne do propasti tak šikovně, že se tím přes proláklinu vytvoří improvizovaný most.

AI spolubojovníků se zatím zdá i přes dlouhý vývoj hry (prezentována už na loňské E3) ještě trochu problematická. Například se stalo, že jeden charakter uvízl v propasti a místo toho, aby se respawnoval v bezpečí opodál. V jiných situacích zas AI často utíkala osamoceně bez chránění do boje. Snad si vývojáři studia Tecmo KOEI pospíší a opět neoddálí termín vydání, stanovený nyní na konec roku.