Recenze Last Epoch, poctivého ARPG ze staré školy
Last Epoch se z původně nepříliš výrazného projektu party nadšenců přerodilo v titul, který se nebojí atakovat pozici dnes již kultovních zástupců ARPG žánru. Příznivci likvidace nekonečných vln nepřátel, detailního vylepšování postavy a obrovských hromad lootu by měli zpozornět. Novinka od vývojářů z indie studia Eleventh Hour Games nabízí mnohé. Tvůrci hru uchopili správným způsobem, ale neobešlo se to bez problémů.
Tisíce mrtvých monster a neutuchající honba za lepším vybavením. Přesně tak by se dal v kostce shrnout videoherní žánr ARPG, který je tu s námi již desítky let. Za tu dobu vyšla spousta více či méně úspěšných titulů, jež se k němu hrdě hlásí. Za pravděpodobně nejznámějšího zástupce lze považovat kultovní sérii Diablo, jejíž čtvrtý díl dorazil během loňského léta. Prvotní nadšení rychle vystřídala vlna frustrace z nedostatečně zajímavého endgame obsahu. Zájem o hru rychle opadl a nepomohla ani diskutabilní rozhodnutí samotných tvůrců. Na opačné straně barikády stojí extrémně komplexní Path of Exile, které sice nabízí obrovskou porci vynikajícího endgame obsahu, ale mnoho hráčů odradí svými často opravdu složitými systémy. Zdravá konkurence je důležitá. Platí to samozřejmě i pro herní průmysl, čehož si jsou tvůrci z indie studia Eleventh Hour Games dobře vědomi. Z původně nepříliš početné party nadšenců a milovníků ARPG žánru vznikl tým, díky kterému se zrodilo Last Epoch. Po více jak čtyřech letech strávených v předběžném přístupu se tvůrci rozhodli pro vydání plné verze, která se nebojí atakovat pozici dnes již kultovních zástupců žánru.
Stará láska nerezaví
Žánr ARPG miluji celým svým hráčským srdcem. Dodnes si pamatuji, jak jsem v hodinách informatiky hrával první Diablo, abych po návratu domů usedl ke druhému dílu. Postupem času se přidávali další zástupci žánru, jako například Sacred, Dungeon Siege, Torchlight, Titan Quest či Path of Exile. Eskapismus v podobě zabíjení nekonečných zástupů netvorů ze samotného pekla jsem si velice rychle oblíbil. Když jsem se minulý rok ponořil do předběžného přístupu, ve kterém se nacházelo Last Epoch, okamžitě se dostavil ten starý dobrý pocit, který mám tak rád. Jistě, měl jsem nějaké výhrady, ale celkově jsem byl velmi mile překvapen a těšil jsem se na plnohodnotné vydání hry.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
- Doporučená cena: Od 860 Kč
- Česká lokalizace: Ne
- Obtížnost: V příběhové kampani striktně daná, poté dle postupu a voleb hráče
- Základní herní doba: Hlavní příběh cca 16 hodin, poté dle chuti
- Bude vás bavit: Pokud milujete ARPG, loot, vylepšování postavy, crafting a nekonečný grind
- Nebude vás bavit: Pokud čekáte skvěle napsaný příběh a bezproblémovou technickou stránku
Čas ubíhal a svoji dlouhotrvající lásku k žánru jsem se snažil vložit do již zmíněného čtvrtého dílu Diabla. Nejdříve jsem byl uhranutý skvělou atmosférou, krásným vizuálem a solidně podaným příběhem, ale vystřízlivění v podobě nezáživného endgame obsahu bohužel dorazilo dříve, než jsem čekal. Mé oči se následně začaly opět upírat k vydání plné verze Last Epoch. 21. února jsem se konečně dočkal a v posledním týdnu se hrou strávil přes 65 hodin. Měly by se tituly, které se aktuálně nachází na pomyslném ARPG trůnu, obávat o svoje postavení?
Hrátky s časem
Děj Last Epoch se odehrává napříč několika epochami, a to ve světě zvaném Eterra, který byl pojmenován dle jeho stejnojmenné stvořitelky, bohyně Eterry. Vaše cesta za záchranou všeho živého započne v období, kterému vládnou čtyři bohové, Majasa, Lagon, Heorot a Rahyeh. Eterru ohrožuje kosmická Prázdnota (Void), která se snaží pohltit vše živé. Na cestě vstříc zdánlivě nereálnému cíli vám pomohou úlomky tzv. epochy, která disponuje schopností ovlivňovat osud. Následuje sled událostí, které jsem ani po dvou průchodech kampaní (jednou v předběžném přístupu, podruhé během ostrého vydání) nebyl schopen pořádně sledovat. Příběh hry je prezentován za pomoci částečně namluveného textu a rozhovorů s protagonisty. Díky neustálým skokům mezi jednotlivými epochami jsem se ale cítil naprosto ztracen. Nepomohly mi ani animované filmečky mezi jednotlivými kapitolami, kterých se v Last Epoch aktuálně nachází devět. Nutno podotknout, že příběh hry není kompletní a tvůrci hodlají vydat další tři kapitoly. Ve výsledku jich tedy bude dvanáct.
Eterru ohrožuje kosmická Prázdnota.
Zprvu jsem se domníval, že se jedná o můj osobní problém, ale s podobným názorem jsem se začal setkávat i na diskusních fórech či ve videích na YouTube. V jádru se jedná o generické fantasy, které jsme hráli, četli a viděli již mnohokrát. Hrátky s časem subjektivně vnímám jako rušivý element. Využití tématu sice chápu, ale jeho podání značně pokulhává. Pokud hrajete ARPG tituly primárně kvůli zábavnému příběhu, který vás chytí a nepustí, z Last Epoch pravděpodobně příliš nadšeni nebudete. Díky chybějícím kapitolám se děj hodnotí špatně, ale to, co se ve hře aktuálně nachází, mne vskutku neoslovilo. Netvrdím, že se jedná o vyloženou hrůzu, ale čekal jsem podstatně více, a to hlavně skrze styl vyprávění. Kampaň mi během hraní v předběžném přístupu zprvu přišla poměrně originální, ale s odstupem času a po opětovném průchodu to již stejně nevnímám. Jistě se ale najdou tací, kterým bude zápletka Last Epoch vyhovovat. Příběh lze absolvovat zhruba za 16 hodin, poté následuje přechod do endgame obsahu, který je naštěstí podstatně lepší, záživnější a lákavější.
Dobrodruhem dle vašeho gusta
První a hlavní negativum Last Epoch máme za sebou. Pokud máte v ARPG hrách rádi širokou plejádu povolání, rozhodně nebudete zklamáni. Do boje proti hordám nestvůr se můžete vydat v kůži jednoho z pěti archetypů (Acolyte, Mage, Primalist, Rogue a Sentinel). Každý archetyp poté nabízí tři podtřídy, mezi kterými si okolo dvacátého levelu (maximální level je stanoven na 100) vyberete tu, která je vašemu dobrodružnému srdci nejbližší. Pozor, tato volba je zásadní a nelze ji později měnit. Pokud budete chtít vyzkoušet jinou podtřídu, musíte si vytvořit novou postavu. V součtu je ve hře tedy patnáct hratelných zaměření, což považuji za úctyhodné číslo. Každé povolání se navíc hraje rozdílně, takže vás s klidným svědomím nabádám k experimentování. Mrzí mě, že Last Epoch díky nižšímu rozpočtu obsahuje tzv. “gender lock”, tedy situaci, kdy jsou daná povolání uzamčena za předem určeným pohlavím. Mág může být pouze mužem, Rogue ženou atd. Pravděpodobným vysvětlením je nedostatek prostředků a času. Bez gender locku by bylo nutné vytvořit nové animace pohybů a přidat další typy brnění a výbavy.
Každý archetyp nabízí tři podtřídy.
Samotnou hratelnost vnímám velice pozitivně. Díky rozsáhlému talentovému stromu si postavu upravíte dle vlastního gusta a příliš nehrozí, že si svými volbami zničíte charakter (koukám na tebe, Path of Exile). Pokud si přece jen myslíte, že jste udělali velkou chybu, můžete ji zvrátit pomocí systému re-specializace. Dovednosti levelujete a upravujete jak v případě samotného povolání, tak i v případě jednotlivých schopností a kouzel. Zkoušejte, experimentujte a bavte se. Pokud nechcete přemýšlet, na internetu je k dispozici spousta předpřipravených a detailně popsaných návodů na buildy. Jádrem žánru není nic jiného než zábavná likvidace zástupů nepřátel, což Last Epoch splňuje s naprostým přehledem. Zabíjení potvor vás bude prostě a jednoduše bavit. Někteří z bossů mají navíc opravdu parádní mechaniky, které vyžadují rychlé reakce a správnou přípravu.
Kovej, šij, obchoduj a čaruj
Každý správný fanoušek ARPG miluje honbu za stále lepším vybavením. To v Last Epoch rozhodně nechybí, ba naopak. Samozřejmostí jsou i různé rarity předmětů, a to od běžných po legendární (ty se vytvářejí). Pokud se do hry pustíte bez tzv. “loot filteru”, zešílíte. Předmětů padá opravdu extrémní množství a pokud si za pomoci filtru nezvolíte preferované statistiky, budete zahlceni. Vážně, nepřeháním. Tvorba loot filteru se zprvu jeví komplikovaně, ale ve výsledku je dobře uchopitelná. V nejhorším případě můžete sáhnout po již vytvořeném, kterých je internet plný. Hra nicméně vyžaduje určité množství času, který je potřeba pro prvotní orientaci napříč herními systémy. Vhod přijde i implementovaný průvodce, který obsahuje všechny důležité pojmy a náležitě je vysvětluje. Vyvoláte jej stisknutím klávesy G.
Jednou z nejdůležitějších součástí Last Epoch je tvorba předmětů. Z té bude mít nejeden nový dobrodruh pravděpodobně nahnáno, jelikož se jedná o komplexní, nicméně poměrně intuitivní herní systém. Hra tvorbu předmětů bohužel nevysvětluje dostatečně, což se týká především detailnějších nuancí a velkého množství možností. Na YouTube lze najít spoustu návodů, které s craftingem seznamují, a to i v češtině. Doporučuji jim věnovat trochu času, jelikož bez tvorby vlastních předmětů se v endgame smyčce příliš daleko nedostanete. Je Last Epoch komplexní a složitou hrou? Relativně ano. Potřebujete být raketovým inženýrem? Rozhodně ne. Složitost herních systémů bych zařadil někam mezi zmíněné Diablo a Path of Exile. Bát se nemusíte, ale zadarmo to nebude. Radost z tvorby zbraně či brnění s perfektními statistikami za to nicméně stojí.
Last Epoch v souvislosti s předměty nabízí i dva rozdílné cechy. Zatímco skrze Merchant’s Guild můžete obchodovat s ostatními hráči a využívat aukci, Circle of Fortune je vhodný spíše pro vlky samotáře, jelikož zvyšuje množství a kvalitu předmětů, které padají z monster. V případě Circle of Fortune navíc můžete cílit na vybrané typy předmětů, a to za pomocí tzv. “prophecies” (věšteb). Cech Circle of Fortune je navíc dostupný i v offline módu (ano, Last Epoch lze hrát bez připojení k internetu, ale danou postavu nelze přepínat do online módu). Merchant’s Guild pak v offline módu logicky chybí, jelikož nemáte s kým obchodovat. Mezi cechy lze libovolně přepínat, ale v daný okamžik můžete být členem pouze jednoho z nich. Některé předměty navíc k nošení vyžadují určitou úroveň cechu, kterých je celkem deset a každá z nich přináší nové bonusy. Cechovní systém se mi líbí a ačkoliv tíhnu spíše k Circle of Fortune, nemohu popřít některé výhody Merchant’s Guild.
Solidní endgame
Jakmile absolvujete pro mne nezáživnou příběhovou kampaň, můžete se vrhnout vstříc solidní endgame smyčce, kterou Last Epoch nabízí. Ta se skládá ze tří samostatných částí. První a nejobsáhlejší z nich je tzv. Monolith of Fate. V jádru se jedná o spletitou pavučinu procedurálně generovaných oblastí, do kterých se vydáváte s cílem ukořistit předem známý druh výbavy. Ano, předměty lze “farmit” cíleně, což považuji za skvělé řešení. Chcete novou přilbu? Není problém. Stačí najít správný monolit, jehož oblasti nabízejí vámi vytouženou součást vybavení. Pokud bych měl Monolith of Fate k něčemu částečně přirovnat, pravděpodobně bych se uchýlil k mapám z Path of Exile. Každý bod v pavučině obsahuje některý z mnoha modifikátorů, jako například vyšší životy a poškození nepřátel, jejich odolnost vůči kouzlům, redukci na kritický zásah atd. Při postupu monolitem si tedy dávejte pozor, kudy bude vaše cesta směřovat.
Po dokončení trojice hlavních monolitů, které jsou určeny pro postavy s úrovní 90 (lze absolvovat i dříve), se můžete vydat do jejich tzv. “empowered” (zesílené) verze. Zde už je vhodné disponovat funkčním buildem postavy, jelikož se jedná o poměrně velký skok v obtížnosti. Pokud se dostanete dostatečně daleko, můžete se střetnout s velkým bossem, po jehož porážce zvýšíte tzv. “corruption” (void korupci). V čím vyšší korupci se daný monolit nachází, tím tužší budou nepřátelé. Současně ale získáte mnohem vzácnější předměty. Takto můžete pokračovat prakticky do nekonečna, ale dříve či později pravděpodobně narazíte na nepřekonatelnou zeď v podobě nedostatečně silné postavy. Postupem času se monolity stanou repetitivní záležitostí, ale díky zábavné hratelnosti mi to nijak značně nevadilo. Stereotyp je součástí ARPG žánru od nepaměti a já s tím problém nemám. Milovníci grindování budou v sedmém nebi.
Druhou částí endgame obsahu jsou dungeony. Ty jsou ve hře aktuálně tři. Lightless Arbor, Soulfire Bastion a Temporal Sanctum. Ačkoliv se do nich můžete vydat už během příběhové kampaně, častěji je budete navštěvovat na vysokém levelu. Každý z dungeonů nabízí několik obtížností (tierů), na které je vázána kvalita a výše odměn. Ke vstupu do kobek je potřeba vlastnit klíče, které získáte běžným hraním, případně na ně můžete cílit ve zmíněných monolitech. Dungeony mají originální herní mechanismy a závěrečné bosse, což velmi oceňuji. Pozor, na jejich průchod máte pouze jeden pokus, pokud zemřete, máte smůlu a musíte začít znovu. Na vyšší tiery se tudíž často jedná o riskantní podnik. V kombinaci s hardcore postavou (máte pouze jeden život, poté se váš charakter přesune do běžného módu, ale nepřijdete o něj) se jedná o patřičnou výzvu.
Dungeony mají originální herní mechanismy.
Třetí možností, jak trávit čas v endgame obsahu, je odrážení nekonečných nepřátelských vln v aréně. Pokud hrajete v online režimu, můžete se pokusit probojovat vstříc vrcholu žebříčku, o jehož první místa zápolí ostatní hráči. Aktuální endgame považuji za dobrý stavební kámen, který lze tvarovat správným směrem. Tvůrci převzali tradiční systém sezón, který v případě Last Epoch nazývají cykly (aktuálně se hra nachází v nultém cyklu). S příchodem dalšího cyklu bychom se měli dočkat náročného souboje s tzv. pinnacle bossem a úpravy systému monolitů. Veškerý následující obsah bude pro všechny majitele hry zcela zdarma, což vnímám jako skvělý a vstřícný krok. Pokud by chtěl někdo tvůrce podpořit nad rámec pořízení hry, může tak učinit skrze nákup kosmetických předmětů, které jsou dostupné v herním obchodě. Kosmetické úpravy ale nelze využívat v offline módu.
Bolestivá optimalizace a nezdařené vydání
U endgame obsahu ještě chvíli zůstaneme. Zatímco během příběhové kampaně běžela hra v rozlišení 1440p krásně a na maximální nastavení, a to se sestavou Ryzen 5600x, RTX 3070Ti a 32 GB Ram, v endgame části se jedná o naprostý opak. Během průchodů monolity dochází k častému poklesu snímkové frekvence, stutteringu a místy i k několikavteřinovému zamrznutí. Z krásných 140 a více snímků jsem se propadával až ke hranici 30 fps, což už je opravdu znát. Zmíněné zamrznutí pak několikrát způsobilo smrt mé postavy. Pokud někdo hraje v hardcore režimu, dokážu si představit, že by ho takový výsledek přinejmenším rozčílil. Hra měla také tendenci postupného snižování snímků, a to v závislosti na délce herní seance. Čím déle jsem hrál, tím nižší framerate jsem měl. Vyřešilo to restartování, ale situace odkazuje na potenciální “memory leak” (únik paměti). Radost jsem neměl ani z podstatně vyšších teplot grafické karty, než jaké mám u ostatních her. V průměru šlo o deset stupňů navíc, což s sebou neslo nepříjemné zvýšení otáček větráčků GPU a vyšší hlučnost. Tento problém byl přítomen již během předběžného přístupu. Karta se sice vyloženě nepřehřívala, ale nikdo nechce poslouchat nepříjemné a hlasité hučení. Dle diskusních fór se vše výše zmíněné týká velkého počtu hráčů, a to i těch, kteří vlastní ten nejvýkonnější hardware současnosti (RTX 4090, i9 14900k atd.).
Během průchodů monolity dochází k častému poklesu snímkové frekvence.
Důvodem problematické technického stavu je možná i grafický upgrade, kterým hra od předběžného přístupu prošla. Last Epoch nyní vypadá podstatně lépe, za což vděčí znatelně vylepšenému nasvícení a animacím. Nelze sice hovořit o ničem světoborném, ale vizuál hry rozhodně neurazí. Vše je správně tajemné, magické a místy i strašidelné. To platí i pro solidní hudební doprovod. Budu se opakovat, ale je třeba si uvědomit nižší rozpočet, kterým studio Eleventh Hour Games při tvorbě disponovalo. Tak či tak nelze krom audiovizuálu technický stav pochválit, spíše naopak. Zkritizovat musím i samotné vydání hry, které se jednoduše nezdařilo. V recenzi na úspěšný hit Helldivers 2 jsem na problémy stejného typu taktéž poukazoval, a tak mi přijde fér měřit stejným metrem. V případě Last Epoch byla první dny situace možná i horší. Servery zažívaly neúprosný nápor a začaly se objevovat první velmi negativní recenze, a to převážně na Steamu. Díky problémům s připojením, nekonečným načítacím obrazovkám a nefunkčnímu multiplayeru (hra nabízí kooperaci pro čtyři hráče) se na spoustu hráčů snesla vlna frustrace. Upřímně se nedivím, jelikož sledovat patnáct minut načítací obrazovku a následně být přivítán hláškou o neúspěšném připojení, není příjemná představa pro žádného hráče. Po víkendu se situace naštěstí znatelně zlepšila, ale stále není ideální. Tvůrci si jsou problémů vědomi a snaží se je aktivně řešit. Velmi pozitivně naopak vnímám jejich naprostou transparentnost, díky níž jsou hráči v obraze.
Velký potenciál a tah na bránu
Last Epoch se mi nehodnotí příliš snadno. Na jedné straně stojí poctivé ARPG ze staré školy, na kterém je vidět nadšení, láska a vášeň tvůrců, kteří se do rozsáhlého projektu pustili s neuvěřitelným tahem na bránu. Široká plejáda hratelných tříd, zábavná hratelnost, solidní endgame, cechy a v neposlední řadě i dobře zvládnuté vytváření předmětů dělá z Last Epoch částečně splněný sen každého milovníka žánru. V protisměru se valí subjektivně nezáživný, nepřehledný a generický příběh, špatná optimalizace endgame aktivit a nezvládnuté vydání hry. Z dosavadního chování tvůrců nicméně soudím, že jsou odhodlaní k nápravě nedostatků a tvorbě titulu, který má potenciál zařadit se na dlouhou dobu mezi známá jména ARPG. Osobně studiu Eleventh Hour Games velmi fandím. Pokud vás loňské Diablo také zklamalo a na Path of Exile si nevěříte, dejte Last Epoch šanci. Za necelých 900 Kč získáte poctivou hru, která rozhodně není dokonalá, ale spoustu věcí dělá velmi dobře.
Verdikt
Last Epoch je poctivým ARPG ze staré školy. Neuvěřitelná vášeň tvůrců je vidět na první pohled, z velkého množství archetypů si vybere každý a solidní endgame vás zabaví na desítky hodin. Pokud milujete grind a neustálé zlepšování postavy, budete se cítit jako ryba ve vodě. Tvorba předmětů potrápí vaše mozkové závity, ale nezpůsobí vám bolest hlavy. Slabinami nového počinu od Eleventh Hour Games jsou problémy technického rázu a generická, nezáživná a nepřehledná příběhová kampaň. I přes zmíněná negativa lze Last Epoch fanouškům žánru doporučit. V rozhodování by vám mohla pomoci i velmi příjemně nastavená cena.
